Seminarky.cz > Čtenářský deník > Obsahy a rozbory děl > > Samuel Beckett: Čekání na Godota

Samuel Beckett: Čekání na Godota



Kategorie: Evropská literatura od 20. století, Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Profesionálně zpracovaný zápis do čtenářského deníku seznamuje s obsahem Backettova dramatu Čekání na Godota.

Obsah

1.
Samuel Beckett: Čekání na Godota

Úryvek

"V roce 1952 napsal Samuel Beckett, irský spisovatel, který žil ve Francii a tvořil převážně ve francouzštině, svou nejznámější divadelní hru Čekání na Godota, jež bývá považována, spolu s Ionescovou Plešatou zpěvačkou, za erbovní text tzv. absurdního divadla.
Hra se odehrává na blíže neurčené venkovské cestě, jedinou rekvizitou je strom a kámen. Na této cestě se po noci, již prožil každý z nich sám, setkávají dva tuláci: Vladimír a Estragon. Čekají zde na Godota. Není řečeno, kdo Godot je, nebo co symbolizuje, nicméně obě postavy do něj vkládají naději, že je s to změnit jejich „zkurvenej život“. Čas čekání si krátí jak můžou – rozmluvou, předváděním komediantských kousků, chytají se jakkoliv slabého podnětu a dále ho rozvíjejí. Přichází Pozzo a Lucky – sadistický pán a jeho otrok, který na Pozzův povel tančí a myslí. Potom odejdou, Vladimír s Estragonem zůstanou zase sami:
VLADIMÍR: Uběhl nám s nimi čas, co říkáš.
ESTRAGON: Uběhl by i bez nich.
VLADIMÍR: Ale pomaleji.
Ticho.
ESTRAGON: Co budeme dělat?
VLADIMÍR: Nevím.
ESTRAGON: Pojď pryč.
VLADIMÍR: Nemůžeme.
ESTRAGON: Proč?
VLADIMÍR: Čekáme na Godota.
ESTRAGON: Máš pravdu.
Ticho.
Zanedlouho se objeví chlapec, který tulákům oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale určitě prý přijde zítra.
Ve druhém dějství (Nazítří. Táž doba, stejné místo.) se nic nového nepřihodí, svým způsobem se vlastně opakují události z dějství prvního. Všechno je trochu jiné, ale ve své podstatě pořád stejné, pořád stejně beznadějné:
ESTRAGON: A ty tvrdíš, že to bylo včera?
VLADIMÍR: No jasně.
ESTRAGON: A tady?
VLADIMÍR: Jasně, že tady. Copak to tu nepoznáváš?
ESTRAGON: (náhle zuřivě) Nepoznáváš! A co je tu k poznávání! Táhnu tenhle svinskej život z jedný prdele do druhý. A ty po mně chceš, abych se zabejval, v který jsem byl včera! (Rozhlédne se kolem) Jen se koukni na ten sajrajt! V životě jsem z něj nevytáhl paty!
Opět přijde Pozzo, nyní osleplý, s Luckym, který je pro změnu zase němý. Odejdou. Přichází chlapec a oznámí totéž, co předešlého dne. Tuláci se, stejně jako v prvním dějství, seberou a „odcházejí“ (- Tak jdem? – Jdem. Nehýbají se.), aby se zas zítra vrátili vyčkávat Godota.
Situace, v níž se nacházejí oba protagonisté Beckettovy hry – Vladimír a Estragon, by se snad nejlépe dala definovat jako zaseknutí se, zakletí v jednom jediném okamžiku, v jediném stavu: stavu čekání. Možnost, že se Godot přeci jen objeví, je tím nejvyšším cílem, kterému podřizují vše. Na Godotovi závisí celá jejich budoucnost, jejich spása od nesmyslné existence:
VLADIMÍR: Zítra se oběsíme. (Pauza) Ledaže by přišel Godot.
ESTRAGON: A když přijde?
VLADIMÍR: Budeme spaseni."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x511fc8025ed7a.zip (11 kB)
Nezabalený formát:
S_Beckett_Cekani_na_Godota.doc (40 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse