"Heinrich Böll je jedním z nejvýznamnějších německých spisovatelů. Jeho mistrovské, psychologicky hluboké a smutně ironické povídky a romány se řadí k trvalým hodnotám moderní literatury. V roce 1967 získal cenu Georga Büchnera a v roce 1972 Nobelovu cenu za literaturu.
O tvorbě Heinricha Bölla bylo jednou řečeno, že ztělesňuje svědomí Německa. Jistě to platí i v případě jeho známé povídky Ztracená čest Kateřiny Blumové.
Svým titulem odkazuje povídka vědomě k Schillerově povídce Zločincem pro ztracenou čest z roku 1786, svou výstavbou a dojmem autentické zprávy se zase autor nechal inspirovat novelou Heinricha von Kleista Markýza z O. z roku 1808.
Ztracená čest Kateřiny Blumové je mohutnou obžalobou bulvárního žurnalismu. Stejně jako u jiných Böllových děl nacházíme i zde protipól humanity hlavních hrdinů a společenské krutosti okolí.
Podtitul povídky zní: „Jak vzniká násilí a kam může vést“. Ještě před započetím vlastního čtení jsme autorem upozorněni: „Osoby a děj této povídky jsou volně vymyšleny. Jestliže snad z líčení určitých novinářských praktik vyplývají podobnosti s praktikami deníku Bild-Zeitung, nejsou tyto podobnosti ani záměrné, ani náhodné, nýbrž nevyhnutelné.“
Povídka je pojata jako dokumentární zpráva. Hlavními prameny jsou vyšetřovací protokoly policejního úřadu.
Zásadní fakta jsou poměrně brutální: „Ve středu 20. 2. 1974, v předvečer ženského karnevalu, odchází v jednom městě jedna sedmadvacetiletá mladá žena večer kolem 18.45 ze svého bytu, aby se zúčastnila soukromé taneční zábavy. Čtyři dny nato, po dramatickém vývoji, přesněji řečeno asi v 19.04, zvoní tato žena u dveří bytu vrchního kriminálního komisaře Waltera Moedinga a k jeho zděšení mu protokolárně oznámí, že v poledne kolem 12.15 ve svém bytě zastřelila novináře Wernera Tötgese, a ať tedy zařídí, aby vypáčili dveře jejího bytu a mrtvého si „odnesli“; ona sama že se mezi 12.15 a 19.00 potloukala po městě, aby vzbudila lítost, žádnou lítost že však nepocítila; kromě toho že prosí, aby ji zatkli, ráda by tam, kde je i její „Ludvíček“.“
Onou sedmadvacetiletou mladou ženou je Kateřina Blumová, dívka hezká, skromná a pracovitá. Absolvovala rodinnou školu a pracovala jako pomocnice v domácnosti u dvou rodin - mimo jiného i v rodině advokáta dr. Blorna. Když sledujeme její klidnou výpověď na policii i posudky jejích známých, zdá se nám nemožné, že by tato dívka byla schopná vraždy. Přinejmenším nám chybí motiv. Brzy jej však odhalujeme..."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ