"Tyrolské elegie
Borovský Karel Havlíček
Svým dílem představoval Karel Havlíček Borovský jednu z nejdůležitějších osobností českého literárního kontextu první poloviny 19.století. Havlíček byl především novinář, a proto jeho umělecká tvorba byla často dílem novinářským zastíněna. Z literárních žánrů mu byl nejbližší žánr satiry, epigramu. Za své postoje byl poslán do Brixenského exilu, kde vznikly jeho tři velké satirické básně – Tyrolské elegie, Král Lávra a nedokončený Křest svatého Vladimíra.
Tyrolské elegie se již svým názvem přihlásily k tzv. žalozpěvu, který od antických dob tlumočil stesk (po vlasti, po milé, po svobodě). Satirická skladba ostře politického ražení líčí věrně Havlíčkovu deportaci do Brixenu před vánoci 1851. Celá skladba je vlastně ironickou obžalobou bachovského Rakouska a poměrů po roce 1848.
V Tyrolských elegiích se Havlíček, podobně jako ve dvou zbývajících satirických skladbách, opřel o lidovou píseň. Jeho vzorem se stala píseň z Chrudimska Žal opuštěné, která také začíná Sviť, měsíčku, polehoučku. Havlíček tedy její začátek přímo ocitoval, aby zdůraznil svůj vztah k lidovému básnictví. Vybraná lidová píseň je smutná, plná zklamané lásky a zraněného srdce, což Havlíček potřeboval – jeho Elegie je právě tak báseň zklamaného, zraněného srdce, báseň deziluze, ale nikoli ze vztahu erotického, ale z nepoučitelnosti vlád, ze zmarněných nadějí na lepší uspořádání věcí lidských i z vlastního, osobního a rodinného neštěstí. Svůj smutek tedy Havlíček vyjádřil pouze veršovou skladbou, zatímco jeho Elegie bez zábran hýří množstvím vtipu a jízlivosti.
Celý hořce humorný žalozpěv je vlastně promluvou k měsíci, který je jediným druhem básníkova vyhnanství. Burcoval svou kritikou spící vídeňské pány, a tak byl uprostřed noci zatčen a na státní outraty odvlečen. Smutné bylo krátké rozloučení s matkou, ženou, sestrou a malou Zdenčičkou. Báseň vrcholí VIII. zpěvem, který rozvádí známou epizodu z nebetyčných Alp. Dramatické podání nevynechá jedinou příležitost k zesměšnění režimu.
Úvahové pásmo skladby zachycuje muže, kterému se těžce odcházelo od rodiny a jemuž se v internaci stýská po domově a po činnosti, z níž byl vytržen. Básník přinucený žít jinde komentuje jednání svých protivníků s výsměchem. Situaci, kdy se kočár v horském terénu octl bez vozků a bez policajtů a spřežení řídil deportovaný, komentuje zvolání:
Ach ty vládo, převrácená vládo!
Národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš!…
Rozhovor s měsíčkem připomíná romantický kult Luny, Havlíčkův měsíček je od člověka tak daleko, jako bývala Luna romantiků. Ubírá se svou vlastní drahou, zatímco muži, který s ním hovoří, je vykázáno místo v cizí zemi. Hovorový tón a blízkost lidové písni činí z měsíčku společníka muže, který se přes svou nelehkou situaci vysmívá moci, která ho spoutala."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ