"Osudná vejce
Bulgakov Michail
Novela Osudná vejce se odehrává v době krátce po Velké říjnové socialistické revoluci v Sovětském svazu. Jejím hrdinou je profesor zoologie na moskevské státní univerzitě a ředitel zoologického ústavu Vladimír Ipaťjevič Persikov. Je mu osmapadesát let a žije pouze pro vědu. V zoologickém ústavu i na univerzitě panují po revoluci otřesné poměry: je zima, pokusná zvířata umírají hladem a podchlazením, nejsou peníze na koupi nového vybavení ani na opravu starého.
Jednoho dne objeví Persikov náhodou paprsek, který má podivuhodné schopnosti. Spolu se svým spolupracovníkem Ivanovem se pustí do zkoumání tohoto paprsku. Brzy zjistí, že paprsek urychluje růst buněk a organismů, čímž se výrazně zrychluje jejich vývoj. Pomocí soustavy kamer, kterou Ivanov sestrojí, se jim podaří paprsek usměrnit a výrazně tak zesílit jeho účinky.
Zpráva se rozšíří po celé Moskvě a o Persikova a jeho objev se brzy začnou zajímat jak novináři, tak i úředníci a policejní agenti, kteří cítí, že paprsek by se mohl stát silnou zbraní. V té době se objeví jakýsi druh slepičího moru a Persikov je požádán, aby poskytl své paprsky pro boj proti němu – zemědělci totiž chtějí objednat zdravá vejce z ciziny a prostřednictvím paprsků z nich co nejrychleji vypěstovat slepice nové a výkonnější. Persikov nakonec neochotně souhlasí.
Kvůli nedbalosti, lenosti a hlouposti úředníků i zemědělců však dojde k tragickému omylu a namísto vajec slepičích dojdou hadí. Nikdo z úředníků si toho nevšimne a zemědělci odlišné zabarvení vajec považují za špínu, slepičince. Záhy se v okolí začnou objevovat obrovští zmutovaní hadi a žáby a vraždí dobytek i lidi. Po dlouhém boji armáda nakonec všechny stvůry pobije, zemře při tom však i Persikov a soustava kamer je zničena. Tím ze světa zmizí i zázračný paprsek. Celá země je v troskách, plná tlejících hadích mrtvol.
Kniha obsahuje realistické a výstižné popisy poměrů v revolučním SSSR i obrazy všudypřítomné byrokratické zvůle, korupce a tuposti. Její vydání bylo v Sovětském svazu dlouho zakazováno, a to i přesto, že se o ně zasazoval i samotný Maxim Gorkij."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ