"Childe Haroldova pouť
Byron George Gordon
Tento obsáhlý román se skládá ze čtyřech částí.
Mladý šlechtic Childe Harold, potomek starého rodu, je nespokojen se společenskými řády své vlasti, i rozhodne se, že se vydá na cesty, aby v cizině došel poklidu mysli. Odchází z domova, aniž o tom kdo ví. Na cestu si bere harfu a tklivou písní se loučí s domovem. Připluje do Portugalska, opěvuje jeho krásy, vzpomíná slavných dějin této země a vyjadřuje soucit s ubohým stavem tamního lidu. Navštíví Španělsko a vzpomíná zbytečných bojů Španělska s Anglií a Francií a vyzývá Španěly i Portugalsko, aby odstranili hranice mezi oběma zeměmi a splynuli v celek pro blaho lidu tohoto poloostrova. Všímá si lidu, příkrých rozporů mezi rozmařilostí bohatců a těžkou prací, k níž je připoután venkovan. Ukazuje na divný rys povahy lidu, jenž v neděli ráno se zbožně klaní Bohu v chrámech a odpoledne se dovede kochat pohledem na surové býčí zápasy.
Childe Harold opouští tuto zemi a po čase spatří břehy Řecka. Nadšenou apostrofou pozdravuje zemi kdysi tak slavnou a truchlí pro pád její svobody a pro ochuzení o umělecké památky starého Řecka, jež byly rozneseny Benátčany a Turky a jinými porobiteli této země. Childe Hrold vzpomíná vybájených i skutečných postav z dávné řecké minulosti, Kalypsy, Penelopy, Sapfy a jiných. Pak putuje dále, poznává život Řecka v nové době a jeho lid a oslavuje tuto zemi, velikou i v době poroby.
Z Řecka básník jde už jako poutník bez cíle. Navštíví Waterloo a s bolestí vzpomíná na tomto místě, jež nazývá „hrobem Francie“, velikého Napoleona, navštíví v Belgii les Ardenský, známý z válek Caesarových, velebí krásy Porýní a Švýcar, u Ženevského jezera vzpomíná na Rousseaua. Tu opěvuje krásnými verši také svou dceru Adu.
Básník je v Benátkách. Vzpomíná při tom na Schillera i Shakespeara, kteří vyvolali svými díly v básníkově duši krásné představy tohoto města. Za zpěvu gondolierů, kteří zpaměti zpívají Tassův Osvobozený Jeruzalém, oddává se svým snům. Na další pouti se básník zastaví v Akvě u hrobu Petrarcova, ve Farraře si připomíná Tassa a Ariosta, apostrofuje Itálii pro její umění a konečně spěje k Apenninám a k věčnému městu Římu. Poslední zpěv Childe Haroldovy pouti se pokládá za nejkrásnější část eposu, některá místa z eposu pak za nejkrásnější, co básnické umění má."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ