"Bloudění
Durych Jaroslav
Tato tzv. větší valdštejnská trilogie, psaná z pochopitelně katolického hlediska (vzhledem k autorově silnému náboženskému, totiž katolickému, cítění), seznamuje nás ve své historické části s průběhem třicetileté války od bělohorské pohromy k násilnému odstranění Albrechta z Valdštejna.
Je po prohrané bitvě na Bílé hoře, kdy „mrzcí čeští a moravští páni jako kejklíři běhali s prapory cizinců“. Popravy českých pánů zjednaly průchod spravedlnosti; po zásluze jsou potrestáni kacířští Čechové, kteří ztratili víru a poslušnost. Z Prahy odcházejí exulanti jako „morová rána“ a neomezeným pánem pokořené země se stává vítězný císař Ferdinand II., muž neobyčejně zbožný, jemuž šest kaplanů slouží mše, dva jesuité káží, dav zpovídají a opatrují ho „jako myš v pasti, jako malomocné nemluvně“. Rozpoutává se pak zhoubná válka po všech koutech střední Evropy, množí se pletichy a intriky mezi mocnými katolickými pány: Valdštejnem, Ditrichštejnem a Lichtenštejnem, roste nenávist a řevnivost mezi mnišskými řády a nevázaný život mezi duchovenstvem. Hrabivý kněžský klér vidí v českých odsouzencích jen odlidštěné zboží. Lotrinský kardinál se chce ženit s vnučkou kardinála Richelleua, zbožná abatyše jakéhosi bavorského kláštera našeptává k zavraždění Valdštejna. Mezitím roste podezřívavost, nedůvěra a obavy ze záhadného chování císařského generalissima. Císař se radí se zpovědníkem Lamormainem o jeho odstranění. Nechce zatížit své vědomí vraždou, stále ještě doufá ve Valdštejnovu rezignaci. Bojí se věčné záhuby své duše, brání se konfiskaci Valdštejnova jmění. Cítí, jak „silný je duch jezuitské logiky a dialektiky. Ale kde je duch lásky?“ Lamormainovy liché důvody a konečně i výtky zlomí odpor slabého císaře, který chtěl být čestný. Valdštejnův osud je zpečetěn. Tento muž je v autorově pojetí jediný, nekompromisní, železný člověk, mařící dvorské intriky, kritický, neoblomný, věrný císaři až do okamžiku, kdy ho dal do klatby. I jeho záhadné vyjednávání s nepřítelem je prý v zájmu císaře. Upadl však v nemilost a jeho přátelé znenáhla odpadávají. Smutná je jeho cesta z Plzně do Chebu a strašlivá posledního jeho noc ze soboty na masopustní neděli 25. února 1634, kdy je úkladně zavražděn.
Kromě historického líčení má román i své ideové zaměření, jež mu dalo jméno. Za válečné vřavy přichází do Čech neznámá španělská dívka Andělka na rozkaz svého zpovědníka, aby tu splnila naléhavý úkol. Nestará se příliš o sebe. Oběd jí dává Bůh ze svých zásob, její hlad a žebrota vzbuzují všude úžas a závist. Má školení španělských jezuitů, nezná milostného vlnění citového, poslouchá jen slepě rozkazů svého duchovního rádce, který jí ztělesňuje Boha. Je tvrdá k sobě i jiným, nezatěžuje se zbytečně skutky milosrdenství.
V Praze se seznámí s valdštejnským sluhou Jiřím a poznává, že nastal úkol jí svěřený. Jiří je prototypem rozkolísaného českého kacíře. Anděla doporučuje Jiřímu sv. Dikasta, blaženého lotra na kříži po Ježíšově pravici, patrona hříšníků, a Jiří uniká známosti, v níž není pravého, lidsky vřelého mileneckého vztahu. Teprve na úmrtní loži slaví s Andělkou sňatek. Jiří umírá, ale Andělka bude matkou jeho dítěte, symbolu nové generace národa, která nebude již bloudit jako jeho předkové, nýbrž spočine s důvěrou v náručí církve vítěz"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ