"Krysař
Dyk Viktor
Tato novela je nejvýznamnějším prozaickým dílem Viktora Dyka. Autor vycházel z novoromantismu, pro který je typické i téma – zpracování německé středověké pověsti o krysaři. Záměrem však nebylo vyprávět pověst v duchu folklóru, nýbrž vyjádřit prostřednictvím podobenství a symbolů nadčasovost příběhů a promítnout do něj i rozpory a otázky moderní doby.
Děj, rozčleněný do 26 krátkých kapitol, začíná příchodem krysaře do hansovního města Hammeln, kde má svým tichým pískáním na kouzelnou píšťalu vyhnat všechny krysy. Krysař se setkává s dívkou Agnes a oba se do sebe zamilují, přestože Agnes již má nápadníka – dlouhého Kristiána. Seznamujeme se postupně s městem, jeho okolím a také s jeho obyvateli, prostoduchým rybářem Seppem Jörgenem a váženými konšeli Froschem a Strummem. Právě oni odmítají vyplatit krysaři slíbenou odměnu poté, co je s prací hotov. Krysař je rozzloben, rád by je potrestal a z města odešel, drží ho zde však láska k Agnes. V hostinci „U Žíznivého člověka“ se setkává s magistrem Faustem, který ho přesvědčuje, aby zaprodal své srdce ďáblu, neboť je předurčen k velkým činům. Krysař ale na vlastní oči nevidí ani jedno z předváděných kouzel a Fausta odmítá. Poté se setkává s Agnes, která je nešťastná, protože zjistila, že čeká dítě s Kristiánem. Posílá krysaře pryč z města, ale ten ji nechce opustit. Agnes se utopí v řece a její matka zešílí. Krysař to zanedlouho zjišťuje a píská naplno na svoji píšťalku. Všichni lidé ve městě slyší její zvuk a vycházejí za krysařem. Jdou na horu Koppel za městem, která se tyčí nad propastí. Podle pověsti vede z hlubin cesta do bájné země sedmihradské, kde na všechny čeká bezstarostný život. Všichni padají do propasti, nakonec i krysař. Jediným, koho píšťala nevábila, je Sepp Jörgen, kterému je souzeno, aby žil dále a s ním pokračoval celý nezkažený lidský svět.
Hlavní postavy:
Hlavní postava krysaře je příznačná pro moderní literaturu – jeho identita je po celý příběh nejasná, sám krysař si není jistý smyslem své existence. Tento „neznámý“ se střetává se zdánlivě poctivými a spravedlivými občany, kteří jsou ve skutečnosti zkažení. Významné jsou postavy Fausta, jakéhosi krysařova dvojníka, který ovšem podlehl falešným přeludům, a dále Seppa Jörgena, jenž představuje, „nového člověka“, jediného odlišného od obyvatel, odsouzených k zániku.
Teoretický rozbor:
Autor navozuje pomocí konstrukce novely, prostřednictví jazykových prvků i krátkých vět a odstavců dramatickou atmosféru. Psychologické vykreslení postav je umocňováno vnitřními monology."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ