"Herakles
Fischer Otokar
Herakles nenávidí bohy; vždyť už jeho matka mu vštěpovala od mládí myšlenku pomsty na Diovi, který ji svedl a poté opustil. Herakles se chce svému nemilovanému otci Diovi pomstít a nejen to, touží také vyrovnat se bohům, kteří smrtelníky ponižují a pohrdají jimi, chce dosáhnout nesmrtelnosti. Po splnění namáhavých úkolů odpočívá opět ve svém městě Thébách; těší se láskou své choti Alkestidy. Tu však přijde posel zotročené země, která trpí pod tyranstvím obra Antaia, syna Země, a prosí, aby proslulý rek přišel a osvobodil je. Herakles je lhostejný k prosbám ubožáků, trpících pod sveřepým Antaiem, ale když slyší, že vítěz nad tímto obrem dojde nesmrtelnosti, bez meškání se vydá s poslem vstříc zlému obrovi. Po krátkém zápase obra usmrtí, ale z krve zabitého se zrodí hned nový netvor, který hrozí ubohým obyvatelům otroctvím. Tito marně prosí Herakla o novou pomoc, on jich nedbá a podle pokynu umírajícího Antaia se ubírá na ostrov nymfy Omfale. Ta vzplane k Heraklovi vášnivou láskou a chce ho mít neustále u sebe. Herakles se však už dozvěděl o zahradě Hesperii, kde roste strom s jablky nesmrtelnosti. Strážkyně stromu však brání Heraklovi, aby si natrhal zlatých plodů. Přichází i Hermes, posel bohů, a oznamuje, že Alkestis, choť Heraklova, se už chystá na cestu do Hádu - do podsvětí. On sám, Hermes, ji do říše stínů povede. Herakles zapomene na nesmrtelnost a utíká na pomoc své ženě. Odežene Herma od Alkestidy, ale ten na ní pošle bohyni šílenství Lysso. Ta omámí Herakla natolik, že sám zabije svoji ženu a pochodní podpálí celý palác."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ