"Rod Jurija Klemenčiče
Gebauerová Marie
Jurij Klemenčič, zámožný sedlák ze slovinských Alp, měl tři syny. Nejstaršího Petra a nejmladšího Luku poslal na studie, prostřední Matouš se měl stát hospodářem na rodném statku. Ze studovaných synů chtěl mít Jurije knězem - zdálo se mu to jako největší čest pro jeho rod. Petr poslechl otce a stal se knězem. Snažil se být vzorným duchovním, ale brzy poznal, že vzal na sebe závazek příliš těžký, že nemůže být bez lásky k ženě. Věděl dobře, jak bujně žil jeho otec v mládí, vždyť jejich první čeledín Poldi byl jeho nemanželským dítětem. Petr si oblíbil ve své farnosti hezkou dívku, Jircu Potošníkovu; i ona jej měla ráda. Rozhodli se vzdorovat světu - Jirca šla k Petrovi na faru. Klemenčič se pro to na syna rozhněval, konsistoř ho přesadila na odlehlou horskou farku - tam žili Petr s Jircu v úplném štěstí, které ovšem netrvalo dlouho. Jirca musela do lublaňské nemocnice a tam zemřela, když porodila děvčátko. Tehdy teprve starý Klemenčič změkl a přijal osiřelé dítě mezi své vnuky, děti Matoušovy.
Matouš si oblíbil krásnou, ale chudou dívku Franicu Jerinovu. Franici se sice Matouš moc nelíbil, nepodobal se nijak svým bratrům jemného a pěkného zevnějšku, ale zatoužila stát se paní, a tak si Matouše vzala. Starý Klemenčič po určitém váhání k tomuto sňatku svolil. Znal Franicu jako bystrou, pilnou dívku a to vážilo na konec víc, než že byla chudá a měla lakomého, lidem protivného otce. A Matouš udělal dobře, že si Franicu vzal. Snadno nahradila stárnoucí hospodyni Katricu (Klemenčič byl vdovec). Hospodářství pod jejím vedením jen kvetlo, muži byla věrná a rodila mu zdravé děti.
Nejmladší Klemenčičův syn Luka vystoupil záhy ze semináře, kam ho otec poslal, a studoval ve Vídni lékařství. Jinošská léta prožil ve Vídni bujně; ve Vídni měl se svými druhy za milenku veselou Fandu. Když se však Fanda otrávila a Franica si vzala Matouše, Luka zvážněl a věnoval se zcela svému povolání. Usadil se jako lékař v rodném kraji a snažil se pracovat k prospěchu svého lidu. O ženy se již nestaral, trávil hodně času jen s jedinou, s Reginou, která v mládí zažila veliké zklamání a trávila zbytek života v tiché rezignaci. Luka jí byl milý, ale soudila, že už pro ni neexistuje možnost lásky. Tak byl jejich styk čistě přátelský. Regina byla hluboce vzdělána a dovedla s Lukou hovořit o mnohých vážných věcech, které ho zajímaly."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ