"Letiště
Hailey Arthur
Arthur Hailey se narodil 5. 4. 1920 v anglickém Lutonu. V letech 1939 - 1947 působil jako pilot ve službách britského Královského letectva. Po válce odešel do Kanady, později na Bahamy. Je představitelem tzv. sociologické beletrie, vyznačující se dokonalým poznáním zvoleného prostředí, do něhož zasazuje dramatické příběhy lidí pracujících v mamutích společnostech, které život hrdinů hluboce ovlivňují.
Inspirací pro jeden z nejúspěšnějších románů Arthura Haileyho byla skutečná událost, která se odehrála v Denveru (Colorado) počátkem šedesátých let. Kniha dramaticky líčí nejen uskutečňování ďábelského plánu psychopata, ale i nadlidské úsilí těch, kteří tragédii chtějí zabránit.
Děj románu se odehrává na Lincolnově mezinárodním letišti ve státě Illions, které se, stejně jako celý středozápad Spojených států, zmítalo v nejhorší sněhové bouři za posledních deset let. Útoky větru a sněhových vloček už trvaly nepřetržitě tři dny. Lincolnovo mezinárodní bylo jedním z mála letišť, na kterých ještě mohla letadla relativně bezpečně přistávat. Přestože se čety na odklízení sněhu za posledních deset hodin nezastavily, byla situace stále vážnější. Ke vší smůle musela být ještě vyřazena přistávací dráha tři nula. Zablokovalo ji proudové letadlo Boeing 707 společnosti Aero-Mexician. Kola se mu zabořila do rozmoklé půdy vedle zpevněné dráhy a cestující tak zůstali nedobrovolně uvězněni v nepohyblivém letadle. Mel Bakersfeld, generální ředitel letiště, stál u sněhového pultu a snažil se kontrolovat vzniklou situaci. Stejně jako všichni jeho zaměstnanci byl i on velmi unavený. Za poslední tři noci toho moc nenaspal. K pracovním problémům se připojily neshody s manželkou, jejichž jediným řešením se stal rozvod. Starosti mu přidělával i jeho bratr Keith, který pracoval v řídicí věži jako navigátor. Poslední rok byl jako vyměněný, jako chodící mrtvola. Mel věděl, co je toho příčinou. Asi před rokem se stala nehoda. Při navigaci se Keithovi udělalo nevolno. Musel ho vystřídat nezkušený navigátor. Ten svojí nepozorností - spíše však nezkušeností - zavinil srážku dvou letadel, při níž zahynulo pět lidí. Nehoda se stala Keithovou noční můrou. Cítil se vinen. Nemohl se už soustředit ani na svou práci a chystal se skoncovat se životem.
Téhož večera se na odlet připravoval i „zlatý koráb“, let číslo 2 společnosti Trans America do Říma. Tomuto letu velel vždy ten nejlepší pilot. Tentokrát to byl Vernon Demerest - Melův švagr. Nevycházeli spolu právě nejlépe. Vernon byl nafoukaný a často se vyvyšoval nad ostatními, vědom si svých kvalit. Po přistání v Itálii se Veron chystal strávit několik dní v Neapoli se svou milenkou, letuškou Gwen.
V tu samou dobu si D. O. Guerro připravoval svůj ďábelský plán. Byl dříve úspěšný podnikatel, ale jeho stavební firma zkrachovala. Všechny poslední peníze mu spolykaly dluhy, letenka do Říma a životní pojistka na tři sta tisíc dolarů. Ve své firmě, provádějící mimo jiné i demolice, měl volný přístup k výbušninám. Během letu přes oceán chtěl odpálit bombu a zavinit tak letecké neštěstí. Finance od pojišťovny, které odkázal manželce, se mu zdály dostatečnou protiváhou vlastní smrti. Pro svůj záměr si vybral právě zlatý koráb, let do Říma.
Když se D.O. Guerro přiřítil na letiště, bylo již pro let číslo dva vše připraveno. V samém chvatu zapomněl na cestovní zavazadla. Jen D.O. věděl, že letadlo nikdy v Itálii nepřistane. Jeho jistota se mu nakonec stala osudnou. Nebývá zvykem cestovat tisíce mil pouze s jednou malou taškou - v ní Guerro skrýval bombu. Zaměstnanec celní služby si ho samozřejmě všiml, zaznamenal i Guerrův úlek. Pohodlně se sice usadil na svém místě, muž ale informoval své nadřízené. Vernon Demerest, pilot letadla, se zatím v kabině připravoval na dlouhý let přes oceán.
V tu chvíli přišla domů Inez Guerrová. Na stole našla lístek od D.O. a objednávku na letenku do Říma. Velice ji to překvapilo, později jí ale začalo docházet, proč náhle někam letí. Když se však přiřítila taxíkem na letiště, bylo už letadlo ve vzduchu. Vědoma si toho, k jaké katastrofě se schyluje, usedavě se rozplakala. Letištní personál ji dovedl k Melu Bakersfeldovi. O obsahu Guerrerovy aktovky již nebylo pochyb. Po rozhovoru s Inez se ředitel letiště rozhodl varovat posádku letadla. Spolu s informacemi o bombě podal Mel pilotovi i popis podezřelého.
Vernon Demerest se rozhodl jednat rychle. Podezření začalo být příliš vážné na to, aby mohlo být ignorováno. Vyslal proto letušku Gwen na obhlídku do kabiny cestujících. Muž, který přesně odpovídal popisu, seděl v první řadě na sedadle 39, úplně u okna. Na svém klíně pevně svíral koženou aktovku. Co chvíli se nervózně rozhlížel kolem sebe, čímž na sebe ještě více upozorňoval. Jediná možnost, jak zabránit tragédii, byla zmocnit se co nejrychleji jeho zavazadla. Pro tento úkol byla vybrána Gwen. Přítomnost pilota by mohla muže polekat a vést k odpálení nálože. Vernon se proto schoval za záclonku oddělující turistickou a první třídu, aby mohl v případě potřeby zakročit. Gwen se skutečně aktovky zmocnila. Když se ji však chystala podat Vernonovi, vstal z vedlejšího sedadla muž a vrátil Guerrovi tašku, pobouřen drzostí letušky. D.O. došlo, že plán je prozrazen a i s náloží se zamkl na toaletě. V tu chvíli se ozvala ohlušující detonace. Letadlo se zakymácelo a otvorem, který bomba vytvořila, začal unikat kyslík. V kabině pro cestující došlo k prudké dekompresi.
Epicentru exploze byla nejblíže letuška Gwen, kterou odletující části bomby poranily v obličeji a na hrudníku. Aby se do letadla opět dostal kyslík, bylo nutno prudce snížit výšku. Tento manévr značně zkomplikoval výbuchem poškozený stabilizátor. Všem spadl kámen ze srdce, když se letoun opět vrátil do vodorovné polohy. Protože všechny letiště na trase letu dva byla vinou sněhové bouře vyřazena z provozu, muselo se letadlo vrátit až na Lincolnovo mezinárodní letiště v Illions. Navigaci a kontrolu kurzu poškozeného stroje dostal za úkol Keith Bakersfeld. Náročný úkol mu opět vrátil ztracenou sebedůvěru a chuť do života. Na poslední chvíli se podařilo uvolnit i zablokovanou tří nulku a Boeing 707 těžce dosedl na plochu letiště. Zlatý koráb společnosti Trans America se zastavil tři stopy před koncem přistávací dráhy. Všichni si zhluboka oddychli."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ