"Pohádky z naší vesnice
Hálek Vítězslav
Král Sáva. Když věhlasný král Sáva panoval již sto let, chtěl vědět, kdo z jeho poddaných je šťastný. Knížata a páni se dlouho rozmýšleli, ale nikdo nemohl říci, že by byl skutečně šťastný – každý našel na svém životě nějakou chybu. Krále to rozesmutnilo. Jednoho dne šel po mořském břehu a v chudé rybářské chatrči našel dva mladé manžele radující se z dítěte. Krále to potěšilo a nadchlo. Šel za dvořany a knížaty a řekl jim, že kdo nepoznal štěstí u matky, nikdy je nemohl spatřit, i kdyby byl třeba králem.
Návštěva. Manžel otrávil kvůli milence svou ženu a užíval si vášnivý vztah se svou milenkou, vlastní švagrovou. Mrtvá manželka mu však nepřála klid a často k němu přicházela se slovy, že bez něj v hrobě nechce zůstávat. Nakonec nevěrný manžel zemřel v rukou své milenky.
Pohanský král. V Čechách vládl pohanský král, který připravil o život mnoho mladíků i otců rodin malichernými a zbytečnými válkami se vzdálenými zeměmi. Nad svým jednáním necítil žádnou lítost ani stesk a vůbec si nepřipouštěl utrpení příbuzných zabitých vojáků. Netrvalo však dlouho a jeho vlastní krásná dcera onemocněla. Král se trápil a naříkal, nedovedl pochopit, proč se něco takového stalo právě jemu. Pohrdal bohem, který mu připadal směšný a malicherný - vždyť mu chtěl vzít to jediné, co kdy měl skutečně rád. Najednou si král na své války ani nevzpomněl, jen naříkal a zuřil. V tu chvíli kolem něj zašuměl duch padlých vojáků, který mu vyčítal krutost a bezcitnost, za něž mu byla dceřina nemoc trestem. Král přestal naříkat, ale brzy mu puklo srdce a zemřel."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ