"Hlava XXII.
Heller Joseph
Během druhé poloviny druhé světové války je voják Yossarian se svou leteckou eskadrou umístěn na ostrově Pianosa ve Středozemním moři poblíž italského pobřeží. On a jeho přátelé snášejí absurdní život podobný noční můře, řízený byrokracií a násilím: v očích zaslepených, ambiciózních nadřízených důstojníků jsou jen neživé prostředky k dosažení jejich cílů. Eskadra je bezmyšlenkovitě a bezohledně uvrhávána do brutálních bojových situací a bombových náletů, při nichž je důležitější pořídit dobrou leteckou fotografii exploze než zasáhnout cíl. Plukovníci stále zvyšují počet letů, po jejichž absolvování je jim dovoleno opustit armádu, takže se tuto kvótu nikdy nikomu nepodaří naplnit. Přesto to vypadá, jakoby si nikdo kromě Yossariana neuvědomoval, že válka stále zuří; každý si o něm myslí, že se zbláznil, když trvá na tom, že se ho miliony lidí snaží zabít.
Příběh je vyprávěn převážně z pohledu Yossariana, takže jeho osobní příběh má přednost před popisem událostí v románu. Yossarian pohlíží na celou válku osobně – místo toho, aby se zabýval národními ideály a abstraktními principy, propadá zoufalství a vzteku, že se nachází v neustálém ohrožení života, nikoliv však vlastní vinou. Má silnou vůli přežít a je ochoten kvůli tomu téměř zemřít, a to doslova. Následkem toho stráví mnoho času v nemocnici, neboť simuluje různé choroby, aby se vyhnul přímému kontaktu s válkou. S postupem času a odvíjením románového děje, jež se odehrává ve formě volně spojeného cyklu periodicky se vracejících příběhů a anekdot, Yossariana neustále sužuje vzpomínka na Snowdena, jenž umřel v jeho rukou při letu, po němž Yossarian definitivně ztratil chuť účastnit se války; je uvrhán do směšných, absurdních, zoufalých a tragických situací – vidí přátele umírat a mizet, svou eskadru bombardovanou vlastním zmateným důstojníkem a plukovníky a generály, kteří dobrovolně nahrazují své podřízené v nejodvážnějších bitvách, aby si zlepšili svou pověst.
Hlava XXII je paragraf, který je v knize na různých místech různě definován; poprvé se objevuje, když Yossarian zjistí, že je možné být propuštěn z vojenské služby kvůli nepříčetnosti. Yossarian, jemuž je každý způsob dobrý, se proto prohlásí za nepříčetného, ovšem zjišťuje, že lékař zastává názor, že duševně chorý člověk se nemůže prohlásit za duševně chorého; a když se jím voják neprohlásí, znamená to, že je zdravý a způsobilý k dalšímu boji. A naopak: ten, kdo o sobě prohlašuje, že je duševně chorý, musí být naopak mentálně zdravý, a tím opět způsobilý k boji – neboť kterýkoliv duševně zdravý člověk by se pak označil za nesvéprávného, aby se vyhnul leteckým misím.
Jinde je Hlava XXII definována jako zákon, který je zakázáno si přečíst. Ironické je, že tento zákaz není napsán nikde jinde, než právě v Hlavě XXII samotné. Dále také Hlava XXII určuje, že nepříteli je dovoleno vše, v čem mu nejsme schopni zabránit… Pod Hlavou XXII si zkrátka můžeme představit jakékoliv paradoxní nařízení, případ zvrácené logiky, jež uvězní své oběti ve své absurditě a slouží pouze svým tvůrcům. Hlava XXII je v románu přítomna nejen v podobě explicitních definicí, objevuje se i v příbězích jednotlivých protagonistů, které oplývají mnoha úskoky a případy absurdní logiky (např. Milova schopnost získávat velké peněžní částky tím, že vydělává na prodeji a nákupu zboží mezi společnostmi, které sám vlastní), jimiž jsou náhodné oběti chytány do léčky.
Zatímco se Yoassarian usilovně snaží zůstat naživu, odvíjí se kolem něj množství vedlejších dějů. Jeho přítel Nately se zamiluje do prostitutky z Říma a neúnavně se jí dvoří, přestože jí je naprosto lhostejný a její mladší sestra navíc neustále zasahuje do jejich romantických schůzek. Prostitutka se nakonec do Natelyho zamiluje – ale ten vzápětí umírá při následujícím letu. Když jí Yossarian přijde smutnou zprávu oznámit, obviní ho z Natelyho smrti a od té doby se ho vždy, když ho potká, snaží probodnout. Další vedlejší děj se začíná odvíjet poté, co dojde k rozkvětu černého trhu, ovládaného Milem Minderbinderem, šéfem důstojnické jídelny eskadry. Milo řídí syndikát, který si půjčuje vojenská letadla a piloty, aby převážel potraviny po různých místech Evropy, a Milo tímto prodejem vydělává obrovské peníze. Ačkoliv prohlašuje, že každý má v syndikátu podíl, ukazuje se později, že je to lež; Milovo podnikání nicméně dále vzkvétá a jemu se dostává po celé Evropě téměř zbožné úcty.
V závěru románu Yossarian, jenž se trápí Natelyho smrtí, definitivně odmítne absolvovat další lety. Toulá se ulicemi Říma a střetává se přitom se všemi myslitelnými případy lidského utrpení – od znásilnění přes choroby až po vraždu. Nakonec je zatčen za to, že byl v Římě bez propustky, a jeho nadřízení, plukovníci Cathcart a Korn, mu dají na výběr: buď jít před válečný soud, nebo být propuštěn a s poctami poslán domů. Druhá varianta má jeden jediný háček: aby byl propuštěn, musí podpořit Cathcarta a Korna a jejich návrh, který požaduje, aby všichni piloti splnili před svým propuštěním hrůzných osmdesát letů. Ačkoliv Yossariana láká na návrh kývnout, uvědomí si, že by svým souhlasem ohrozil životy jiných nevinných mužů. Nakonec tedy volí jiné východisko: rozhodne se dezertovat a uletí do neutrálního Švédska. Tím se obrací zády k odlidštěné mašinérii války, odmítne poslušnost Hlavě XXII a volí si budoucnost, v níž kontrolu nad svým životem má jen a jen on sám."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ