"Stepní vlk
Hesse Hermann
Motto: „Tak jako pomatenost ve vyšším smyslu je počátkem veškeré moudrosti, je i schizofrenie počátkem veškerého umění.“
Nejoblíbenější román jednoho z nejvýznamnějších německých spisovatelů Hermanna Hesseho byl napsán v roce 1927. Hermann Hesse je považován za německého spisovatele, ačkoliv měl švýcarské občanství. Ve Stepním vlku (v originále Der Steppenwolf) ukazuje na krizi intelektuála na sklonku klasické mešťácké kultury.
Stepní vlk má tři části, na závěr je připojený dodatek, ve kterém se Hesse snaží zpřístupnit dílo čtenářům a přispět tak k jeho lepšímu pochopení.
V 1. části románu - Vydavatelově předmluvě - je nám přiblížen život Stepního vlka, muže, kterému se tak přezdívalo pro jeho podivnou povahu. Charakteristika Stepního vlka je podána z perspektivy člověka, který žije v jeho sousedství. Autor sám se představuje jako vydavatel Zápisků Harryho Hallera - ty samotné tvoří druhou část románu.
Oním tajemným Stepním vlkem je tedy Harry Haller. V knize se objevují jeho vlastní reflexe, kterými doplňuje a koriguje do té doby velmi kusou charakteristiku své osoby (tu podal soused v první části knihy - viz výše). Haller se v zápiscích zpovídá ze své podivínské povahy, ze své odlišnosti a jinakosti. Je rozpolcený a vnímá také okolní roztříštěnost světa, který zpochybňuje tradiční duchovní hodnoty. Bloumá městem a přitom přemýšlí. Na jedné z takových filosofických procházek se ocitne až před branou Magického divadla, kde se mu dostane do rukou jarmareční knížka s názvem Traktát o stepním vlku.
Text této jarmareční knížky tvoří třetí část románu. Traktát je ve své podstatě výplod Hallerovy schizofrenie, jeho rozdvojeného vědomí. Podává nám tak filosoficko-psychologickou analýzu stepního vlka, který bloudí stepí, napůl zvíře, napůl člověk - opět vidíme rozdvojenou bytost.
Četba a analýza jarmareční knížky se prolíná s dalšími Hallerovými zápisky. Haller jako zvíře je převychován dvěma prostitutkami, Hermínou a Marií. Ty ho zasvětí do tajů moderního života, kterému musí postupem času přivyknout - naučí ho správně jíst, tančit, milovat. Ve vrcholné scéně se Haller zúčastňuje maškarního plesu.
Hallerova převýchova a jeho postup k „modernímu životu člověka“ pokračuje uvnitř Magického divadla. Tam se seznamuje se saxofonistou Pablem a brzy se z nich stávají nerozluční přátelé. Pablo chodí s Hermínou a je hlavním principálem souboru.
Haller má možnost vyzkoušet si v tomto spektákulu všechny možnosti své existence - drezúru stepního vlka, žárlivou scénu a následné zabití Hermíny. Setkává se také s Mozartem a poslouchá spolu s ním poslední akt Dona Giovanniho.
Dílo má kompozici složitého kánonu. Jedním z jeho hlavních cílů je ukázat čtenáři symbolickou totožnost všech hlavních aktérů románu - Hermanna, Hermíny, Harryho. Už užití těchto jmen nás spolu s iniciálami autora uvádí na autobiografickou stopu.
Hlavním a nejdůležitějším motivem ale zůstává motiv rozpolcenosti, dvojakosti, schizofrenie. Věčná proměnlivost a nestálost lidské psychiky je symbolizována pestrým a tajemným světem Magického divadla.
V mnohých variacích se v příběhu střetává přírodní člověka, Stepní vlka, a člověka-měšťák, jenž je reprezentován především profesorem, nadšeně uctívajícím kult Goetha. Podobnou symboliku najdeme i v nárazu dvojí možnosti hudby - Mozart a proti němu jazz.
Nejen Harry Haller je schizofrenní - schizofrenii podléhá celý svět. Ten pozbyl základní hodnoty, člověk odjinud (Stepní vlk) v něm bloudí bez šance a cíle.
Blázen Haller, doprovázený zkaženou Hermínou, je ze své přírodnosti vyléčen, v novém světě nalézá možnost východiska ze svého sebevražedného pocitu.
„Nastavil mi zrcadlo a znovu jsem v něm viděl, jak se má celistvá osobnost rozpadá ve spoustu já, jejich počet jako by vzrostl. Postavy však nyní byly velmi malé, asi jako příhodné šachové figurky, a hráč si jich několik tuctů tichými, jistými hmaty prstů vzal a postavil je na zem vedle šachovnice.“
V roce 1946 obdržel Herman Hesse Nobelovu cenu za literaturu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ