"Běla
Heyduk Adolf
Jsou právě žně a Běla pomáhá svému manželovi Vojtěchovi na poli. Na snopech obilí zatím leží její jediný syn Tóma, o jehož zdraví se Běla tak obává, že ho nakonec odstaví – přestane ho kojit. Vojtěch se jí snaží utěšovat, ale není to nic platné.
Doma je čeká obsílka, aby i s dítětem přišli do zámku na očkování. Lékař Bětu pochválí a slíbí jí, že se časem podívá, jak se malému Tomíkovi daří. Cestou zpět potká Běla knížete a kněžnu. Když přijde domů, vypráví Vojtěchovi o laskavosti kněžny.
Na podzim Bělu navštíví lékař. Když vidí, jak na tom Tomík je, přesvědčuje Bělu, aby šla do zámku jako kojná. Tomíka by nechala doma a alespoň by si něco vydělala. Běla nechce nejdříve synka opustit, ale nakonec se přeci jen odhodlá, když jí Vojtěch slíbí, že se o syna postará jeho sestra.
Vojtěchova ovdovělá sestra Baruška se přistěhuje do chalupy i se svým malým synem Vitouškem. Když se má Běla po devíti měsících vrátit domů, dá jí kníže úpis na domek, ve kterém s Vojtěchem bydlela. Běla se těší, že alespoň Tomík bude už bydlet ve vlastním domě. Radost jí ale zkazí pohled na pohřeb dcery jednoho starého pána.
Myslí na Tomíka, má o něj strach. Pan doktor si s ní promluví, ale místo aby ji uklidnil, ještě ji víc znervózní. Vojtěch se jednoho dne stavil i s Tomíkem na zámku, aby navštívili Bělu. Když ale jeli domů panským kočárem, strhla se obrovská bouře. Kolo kočáru se zlámalo, spřežení se převrátilo a Tomík se poranil na čele.
Běla má hrozné tušení, a tak si k sobě zavolá doktora. Toho její předtucha také vystraší. Běla strach nevydrží a vrací se domů. Když ale přijde do chalupy, najde Tomíka už mrtvého. Steskem onemocní a dlouho leží.
Baruška v bouři nastydla a také si uhnala zlou nemoc. Po dlouhém a vysilujícím zápasu zemřela také. Vojtěch s Bělou přijali jejího Vitouše za vlastního. Žili dál v malém domku a po čase se i jim narodila malá dceruška. Když dospěla, vzala si Vitouše, se kterým u Běly a Vojtěcha vyrůstala."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ