"Na vlnách
Heyduk Adolf
Polesný dostane z Kavkazu dopis od přítele, aby mu poslal dceru, kterou měl u sebe jako schovanku. Polesných se s Evou loučili jen velice neradi, ale ještě těžší bylo Evino loučení s Ivanem, který ji velice miloval.
Ivan podle otcova přání doprovodil Evu až na břeh Černého moře, kde ji odevzdal pod ochranu kapitána, přítele jejího otce. Nastalo další srdceryvné loučení - oba zamilovaní se od sebe nemohli odtrhnout. Kapitán nakonec nevydržel, milence od sebe odtrhl a Evu doslova odvlekl na loď.
Evě měl na lodi posluhovat mladý plavčík Saša. Když viděl, jak moc se jí stýská po severu, přinesl jí v květináči jedličku a vůbec se ji snažil všemožně rozveselit - vše ale bylo marné. Eva si ale časem všimla, že Saša je Ivanovi trochu podobný, a postupně pookřávala.
Po jistém čase stráveném na lodi bolestná vzpomínka na Ivana pomalu ustupovala náklonnosti k Sašovi, který se do Evy očividně zamiloval. Jednoho dne se na moři strhla obrovská bouře. Loď ztroskotala a Saša s nasazením vlastního života zachránil Evu na malém člunu právě ve chvíli, kdy si pro ni přijížděl její otec.
Saša byl během bouře těžce zraněn a brzy skonal. Eva opět upadla do hlubokého smutku. Na Sašově hrobě zasadila jedličku, kterou od něj na lodi dostala. Počase přijel na Kavkaz Ivan, který už bez Evy nemohl v Čechách vydržet, a odvezl si dívku s sebou zpět do vlasti.
Evin otec mezitím zemřel a byl pochován spolu se svým přítelem kapitánem, jehož tělo rozbouřené moře vyvrhlo na břeh až po několika dnech. Ivan žil s Evou v lesích šťastně a bezstarostně až do smrti. Měli spolu krásného hošíka a často vzpomínali na Kavkaz, Sašovu obětavost i na mrtvé rodiče."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ