"Za volnost a víru
Heyduk Adolf
Lidé prchají do lesů a do vyhnanství před cizáky, kteří přišli do Čech po bělohorské bitvě. Při kázání jednoho jezuity je v kostele i stráž, ve které je také surový Krepi. Ten se pokusil unést jednu z dívek v kostele, ale tu na poslední chvíli zachránil jeden z mnichů. V lesích okolo Kouřimi se mezitím sbírají vzbouřenci.
Do čela povstalců se postaví Hanuš z Říčan a chystá se táhnout proti Kouřimi. Je zrovna posvícení, a tak se město snadno podaří dobýt. Vítězové se ale neovládnou a začnou drancovat a zabíjet. Přijde zpráva, že proti Kouřimi táhne královské vojsko. Hanuš chce táhnou proti němu, ale lidé už válčit nechtějí. S Hanušem nakonec šlo jen několik nejvěrnějších spolubojovníků.
V boji se Hanuš setkal s Krepim, který v něm poznal domnělého mnicha, který před ním zachránil dívku. Hanuš padl po dlouhém boji do zajetí. Byl odvezen do Prahy a po cestě ho přítel Kravarský přemlouval, aby se obrátil na katolickou víru. Život by mu to sice nezachránilo, ale byl by jen popraven, ne oběšen.
Ve vězení v Praze se Hanuš setkal s dívkou, kterou zachránil v kostele před Krepim. Dozvěděl se, že je to dcera žalářníka Jitka. Jitka se za něj přimluvila, a tak se k němu ve vězení chovali o něco lépe než k ostatním. Jitka se přiznala otci, že Hanuše miluje. Ten jí proto slíbil, že ho pro ni vysvobodí. Jitku poslal pryč, do bezpečí.
Žalářník dal Hanušovi své oblečení a sám zůstal ve vězení místo něj. Na útěku potkal Hanuš Krepiho, který přišel za Jitkou. Hanuš ho proto přiškrtil a utekl. Brzy ráno dorazil k Jitce a ihned se nechali oddat. Žalářník byl popraven místo Hanuše, ale v poslední chvíli ještě spatřil holubici – znamení, že Jitka a Hanuš jsou v pořádku.
Roku 1631 se Hanuš konečně mohl vrátit spolu s exulanty a se saským vojskem do Čech. Společně s Jitkou stanou jednoho krásného podzimního dne na Bílé hoře. V Praze vyzvánějí zvony a oba dva si konečně připadají jako vítězové."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ