"Mstivá kantiléna
Hlaváček Karel
Karel Hlaváček se svým dílem zařadil k mladým literátům přelomu století, kteří se ostře vymezovali proti předešlé generaci především svými požadavky na vlastní, nezávislou tvorbu, na její co největší individualizaci a diferenciaci. Hlaváček přispíval do časopisu Moderní revue a on sám se svou tvorbou (dekadentně laděné sbírky Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna ) bývá označován za typického představitele dekadence v české literatuře.
Ve sbírce Mstivá kantiléna odmítl Hlaváček hudbu konejšivou a melancholickou, která naplňovala sbírku předcházející (Pozdě k ránu), a již názvem se přihlásil k písni. Místo touhy po něčem zjemnělém a delikátním nyní básník v ostře rytmických verších vyznává chuť vzepřít se svému údělu a pomstít se za něj. Reminiscence na starý francouzský román o dívce, již miloval kněz (Manon Lescaut), se zde spojují se vzpomínkami na chudou nizozemskou šlechtu, která v 17.století bojovala proti španělské okupaci a na jiná povstání. Hlaváčkovi geusové (gézové) zpívají – nejen pro Manon – píseň mstivé odplaty:
Oh, moje Manon! Zvykejte! Dnes hlas mám příliš tvrdý
a jako géz jen na svůj hlad si mohu býti hrdý.
Já schválně opustil své soudruhy a rodná pole,
bych zazpívat Vám mohl kantilénu při viole,
a mstivou kantilénu, v níž by moje ústa chabá
Vám vyčtla, že jste spíše hladem nežli nudou slabá…
Nakonec však básník, který do středověkých historických revolt promítl revoltu svou vlastní, nechává vzpoury padnout až k zoufalé rezignaci a v tuto chvíli se pak verše vracejí do jemnější intimní polohy. Mezi revoltami pak nalézáme baladické obrazy a přízračné vize a také opět verše lyrické evokující rezignující náladu plnou disharmonických rysů. Ve sbírce už nenajdeme impresionistické obrazy a básníkova monotónost jakoby stupňuje jeho rezignující náladu. Dokonce i tam, kde se obrací k přírodě, má jeho nálada rezignující rysy: Zas den byl ospalý – po proudu řeky kdosi šel –- / pod smutným nebem, nebem nízkým, nebem bez tepla – / to den byl ospalý – kdos zádumčivě v dálce pěl: / že marno vše, že nevzroste nic, že nic nevzeplá.
Revoltní stránka sbírky je tedy koncentrována především v básníkových vizích, které mají sytější ráz, pevnější obrysy a ve svém celku se stávají symbolem básníkovy vzpoury. Mstivou kantilénou se Hlaváček začlenil do proudu symbolistického básnictví, kterému symbolistická obraznost dávala možnost, jak zobrazit napětí mezi básníkem a společností, vyjádřit rozchod s ní i hledání nových společenských jistot. Celá sbírka je dokonale umělecky zvládnutým symbolem Hlaváčkova nejintimnějšího vztahu k soudobé společnosti, vztahu vzdorného a nenávistně útočného."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ