"Tři zlaté vlasy
Jablonský Boleslav
Rudomila, dcera slavného kupce, stojí zrána na hradbách tvrze. Tu spatří krásného Vojmíra na koni a dá otevřít bránu. Zanedlouho už spí ve Vojmírově náručí pod rozkvetlou jabloní. Rudmil se však brzy vrátí z cest a lásku jí vytýká: dá ji jen tomu, kdo přinese tři vlasy zlatohlavého obra.
Vojmír vstal, prosil za odpuštění a dojat Rudomilinou krásou slíbil, že do tří měsíců ony zlaté vlasy přinese. Sedl ihned na koně a vydal se na cestu. Dojel do města a zmocnila se ho žízeň - ve městě však není žádná voda. Jede proto dál, až přijede k hoře, na které stojí chrám. Jde se poklonit bohům a v chrámu potká starého otce němé dívky. Dostane se také k řece, přes kterou převáží hrozivý obr. Ten Vojmíra požádá, aby se Zlatohlavce zeptal, jak by se mohl zbavit přívoznictví. Nato hrdinu vezme a donese až na horu, kde sídlí Zlatohlav.
Vojmír najde Zlatohlavův domov a potká jeho ženu. Vypráví jí o tom, co je nového ve světě. Přichází ale Zlatohlav a Vojmír se musí schovat. Obr usne a žena mu vytrhne jeden vlas. Vtom se však obr vzbudil - žena mu vypráví sen o městě, kde lidé hynou žízní. Obr ženě poradil a poté znovu usnul. Žena mu vytrhla ještě další dva vlasy. Obr se pokaždé rozzuřil, ale nakonec jí vždy dobře poradil a opět usnul.
Vojmír se i s vlasy vrací k Rudomile. Obr převozník chce vědět, co Vojmír zjistil. Zastaví loď uprostřed moře a čeká na odpověď.Vojmír ho přesvědčí, aby jel dál. Když se dostanou na břehu, Vojmír vyskočí a obrovi poradí, aby někomu předal veslo a utekl.
Vojmír jel dál, pomohl němé dívce i městu bez vody, až nakonec dorazil zpět do Rudomilova sídla. Rudomila jako každé ráno stojí na hradbách tvrze a vyhlíží svého milého. Vtom ho spatří, jak vyjíždí z lesa a nese tři zlaté vlasy. Letí mu radostně vstříc. Otec, starý Rudmil, konečně jejich lásce požehná."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ