"Žert
Kundera Milan
Motto: „Román poetický stejně jako politický, vyznačující se jasností - krásou - téměř nesnesitelnou“ (Claude Mauriac)
Kompozice románu: vypravěčem není jen jedna postava, promlouvá zde více postav a frekvence střídání jejich hlasů se postupně zvyšuje. Atmosféra doby evokují mnohé povahokresebné a situační záběry, jež pro svou konkrétnost a účinnost neměly v tehdejší próze konkurenci.
Zřejmě nejznámější román Milana Kundery se jmenuje Žert, ve skutečnosti jde ale o celou sérii žertů. Vše začne nevinným žertíkem hlavního hrdiny, vysokoškoláka Ludvíka Jahna, který chce pozlobit svou dívku Markétu, ze které se stává až příliš dogmaticky věřící komunistka. Poté, co mu napíše optimistické zprávy z politického školení mládeže, odepíše jí recesistickým lístkem: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Z hlediska dnešní doby se jedná o neškodný, legračně míněný pozdrav, jenže v padesátých letech je tento žert chápán jako nepřátelský akt. Rozběhne se mašinérie pro dobu nejtvrdšího komunismu zcela typická - Ludvík je vyhozen z fakulty a na vojně přidělen do „pétépáckého“ praporu na práci v dolech.
Předsedou svazáckého fakultního výboru a Ludvíkovým největším protivníkem je Pavel Zemánek - úlisný, přizpůsobivý člověk, který má ve všem stále úspěch.
Po letech Ludvík zatouží po pomstě. V roce 1956 je rehabilitován, rozhodne se pro největší žert svého života: svede Zemánkovu ženu Helenu, ortodoxně zapšklou rozhlasovou reportérku. Cynicky propočtená hra vyjde znamenitě, soudružka Helena pro Ludvíka vzplane, a to natolik, že dovolí manželovi konečně rozvod. V tom okamžiku už si ale Ludvík uvědomuje, že se pomsta zcela minula cílem. Manžel nevěru své ženy dokonce vítá, sám už je dlouho citově angažován jinde a láska Heleny mu byla jen na obtíž. Na vše tedy doplácí Helena, která, když se dozví, že měla být jen nástrojem msty, chce spáchat sebevraždu. Ale i tento akt zcela koresponduje s tragickokomickým vyzněním románu - Helena zamění sedativa za projímadlo.
Kromě prolínání příběhů dvou hlavních hrdinů - Ludvíka a Zemánka - sledujeme i drobné epizodní příběhy jiných lidí. I ony jsou tragikomické a vypovídají vesměs o ztrátě iluzí. Připomeňme jen historii Ludvíkova přítele Jaroslava, který je zamilovaný do moravského folklóru a trpí poznáním, že tato tradice už dlouho ustupuje ze své původní slávy. Těžko se smiřuje s tím, že jeho synovi, kterého viděl vždy jako budoucího vůdce jízdy králů, je tato folkloristická záliba již zcela cizí.
Osudy Ludvíka Jahna jsou rozhodně výjimečné. Případ jeho vyloučení ze strany na základě neuváženého dopisu, vojenská služba u „černého“ praporu, konečně i jeho rozdvojená osobnost, ve které se prolíná nenávist a láska, skepse a optimismus. Přesto vyjadřuje a zrcadlí něco obecně lidského, přístupného, dobově aktuálního a příznačného.
Román prezentuje příběh zklamaných nadějí, křivd, které plodí další křivdy. Kunderův Ludvík Jahn se nevrací do minulosti jen proto, aby tyto křivdy objevoval a rozjitřoval staré rány, nýbrž i proto, aby zde našel jakousi logiku zákonitostí svého vlastního života."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ