"Jozova Hanule
Legátová Květa
Celý příběh je psán očima mladé dívky Elišky, lékařky krátce po vysoké škole. Rodiče jí brzy zemřeli, vychovávala ji babička. Už od dětství byla velmi ctižádostivá a lákala ji medicína. Sen se jí splnil a na školu se dostala a vystudovala ji s výborným prospěchem. Jejím nejlepším kamarádem, se kterým si užila spoustu legrace, byl spolužák Slávek. Byl to on, který Elišku zapojil do odbojové činnosti. Nacházíme se totiž v době světové války a v Brně, kde se příběh odehrává, se nachází centrum moravské odbojové sekce. Eliška měla za úkol předávat tajné dopisy. Dělala to i z lásky ke svému milenci, podstatně staršímu ženatému lékaři, se kterým si začala ještě coby jeho studentka na fakultě. Jednou se však akce nezdařila a začalo jít o život. Všechno se seběhlo velmi rychle. Milenec Richard emigroval aniž by dal Elišce cokoliv vědět a Slávek okamžitě vymyslel akci – zařídil Elišce novou identitu a rozhodl se ji odvést pryč z Brna. Ideální záminkou se stal pacient, o kterého se Eliška dlouho v nemocnici starala, a ke kterému si vybudovala citové pouto. Byl to Joza, prostý venkovan ze samoty z hor, kterého přivezli ve zbídačeném stavu, Eliška mu darovala svou krev a vypiplala ho. Nyní má odjet s Jozou do jeho rodiště, maličké vísky kdesi u hranic, a stát se jeho manželkou, aby si zachránila život.
„Richard, ten zrádný padouch, se proti mně ničím neprovinil. Nastavil dlaň a já jsem do ní padla. Kolik nás asi bylo, kterým říkal děvenko. Muž jiné ženy, otec dvou synů. Můj budoucí muž, pologramotný primitiv, s nímž nemám nic společného, ale který si mě přesto odváží bůhví kam, se probouzí. V jeho šedých očích je naléhavé sdělení, pro mě však naprosto cizí a nesrozumitelné.“
Po dlouhé cestě se skutečně Hana dostane až do Želar, kde je uvedena jako budoucí Jozova žena. Musí se těžce vyrovnávat s naprosto odlišným životem. Ona, bezstarostná intelektuálka, navyklá společnosti, divadlům, lehkomyslnému proplouvání životem, nyní má hospodařit v nuzné chaloupce na samotě a jedinou živou duší je kromě Jozy chromý pes Alík.
Hana přesto postupně navykne tomuto jinému koloběhu žití, nádherná příroda kolem ji začne okouzlovat a k Jozovi, neohrabanému dobráckému obrovi s obrovskou silou, začne mít něžný vztah ve zcela jiné rovině, než byla její minulá láska k Richardovi. Ve vsi se Jozy všichni bojí, dokonce roznášejí fámy, že Hanu mlátí, ale on by jí nezkřivil ani vlásek. Hana se spřátelí s podivnou vědmou – kořenářkou Luckou, která zde supluje lékařku pro všechno. Pomáhá jí u porodů. Lucka pozná, že Hana není tou, za kterou se vydává, ale nic neprozradí. Tragický konec však na sebe nedá dlouho čekat. Válka se sice chýlí ke konci, ale ruští vojáci padnou do dědiny jako smršť a i Joza přijde o život. Hana se poté vrací zpět do Brna. Slávek v odboji padnul. Ale i ona se změnila. Už nikdy nebude tou co dřív.
„Ponechala jsem si dlouhé vlasy a Ženin účes, přestože je to nepohodlné a pracné. Říkají mi Ledová krása. (...) Pochoduji jako voják, kterému bubnují do kroku. Má duše mě opustila. Bloudí horskými stráněmi a hlídá zbytečné hroby.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ