"Modrý pták
Maurice Maeterlinck
Dětem drvoštěpa Tyltylovi a Mytyle se ve snu zjeví víla Berylune. Žádá je, aby se vydali hledat modrého ptáka, který by měl přinést štěstí její vnučce. Tyltyla už předtím žádala sousedka Berlingot, aby našel a přinesl sivou hrdličku pro její nemocnou vnučku. Berylune s dětmi rozmlouvá o umění vidět štěstí a krásu u sebe a vidět skryté věci, které zůstávají lidem ztraceny od dob, kdy víly odešly ze světa. Tyltyl otočí kouzelným diamantem víliny neviditelné zelené čapky a hned vidí duše věcí, minulost i budoucnost, promění světnici v nádhernou komnatu a oživí v lidskou podobu psa, kočku a všechny předměty. Ba dokonce se promění také některé chvilky Tyltylova života v tančící dívky. Po náhlém otočení knoflíku zpět nestačí všechny oživlé věci zmizet a odcházejí s vílou a dětmi hledat modrého ptáka. Pes, Kočka, Světlo, Oheň a Voda jsou jim podle svých povah průvodci. Nejdříve se zastaví v kraji vzpomínek – navštíví mrtvého dědečka Tyla,dále babičku a mrtvé sourozence. Od dědečka dostanou sice modrého pátka – kosa, ale když se s ním vrátí k víle a opustí kraj vzpomínek, zčerná jim. Ubírají se potom dále do kraje snů. V paláci Noci nachytají hodně modrých ptáků, ale když je přinesou k Světlu, jsou ptáci mrtví – není štěstí ve snění. Hledají dále v přírodě v oživlých lesích, přičemž jim Kočka strojí úklady – ani tam modrého ptáka nenaleznou. A tak přicházejí až do říše budoucna, mezi děti ještě nenarozené. Tam chytí modrého ptáka, ale ten jim posléze zrůžoví. Vracejí se tedy s prázdnýma rukama a loučí se se svými průvodci, kteří odcházejí do říše mlčení. Vtom je matka probudí ze spánku do života. Děti blouznivě vypravují o svých snech, takže se matka až poleká, nejsou-li choré. Zatím však přichází opět sousedka Berlingot a prosí znovu Tyltyla o sivou hrdličku pro svou nemocnou vnučku. Tyltyl ji ochotně dává. A stane se div: děti vidí kolem sebe všechno zkrásněné, sivá hrdlička je modrá a nemocná dívka má podobu Světla. Ale v okamžiku, kdy jí chce Tyltyl ukázat, jak hrdlička zobá, pták unikne a odletí. Dívenka, kterou pohled na modrého ptáka uzdravil, naříká bolestně a Tyltyl slibuje, že se pokusí jej chytit. Tou nadějí se utěšují ve své touze po pohádkovém štěstí modrého ptáka."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ