"Máj
Mácha Karel Hynek
Karel Hynek Mácha je nejvýznamnějším představitelem českého literárního romantismu, představitel nové básnické linie, na kterou dále navazovala celá řada českých básníků. Za jeho života vyšla velmi malá část jeho díla, vrcholná básnická skladba Máj k ní však patří.
V porovnání s evropskými lyricko-epickými básněmi (do evropského oběhu je zavedl především anglický básník Georg Gordon Byron) je Máchova skladba Máj lyričtější a reflexivnější. Epická složka Máje polemicky navazuje na loupeživé příběhy, rozšířené v zábavné četbě. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv.
V prvním zpěvu se Jarmila dozvídá o zatčení svého milého Viléma a o jeho zítřejší popravě, druhý zpěv je naplněn Vilémovými úvahami v noci před popravou, následuje první intermezzo, ve kterém příroda a sbor duchů čekají na nešťastníkův návrat do lůna matky země. Třetí zpěv je Vilémovou popravou, druhé intermezzo je nářkem Vilémovo druhů, kteří přišli o svého vůdce, čtvrtý a poslední zpěv se odehrává na místě popravy o řadu let později, kdy se na něj vrací sám básník.
Viléma, obávaného vůdce loupežníků, poznáváme už jako vězně odsouzeného za vraždu svého otce. V noci před popravou rozvažuje situaci, ve svých samomluvách odmítá vinu (zavraždil svého soka v lásce, nevěděl, že je to jeho otec, neboť ten ho v dětství vyhnal z domova) a děsí se smrti, v níž vidí definitivní konec svého života, na posmrtný život nevěří (nehovoří o něm). K jeho pocitu bezmoci také přispívá plynoucí čas, který mu ještě zbývá do ranní popravy. Před samotnou popravou ještě Vilém vzpomíná na Jarmilu, není si jist její věrností, loučí se se zemí jako s kolébkou i hrobem člověka. V posledním zpěvu, nejprve v zimní , pak opět v májové scenérii bilancuje Vilémův osud v první osobě vypravěč Hynek, který poukazuje k básníkovi a vlastními pocity se ztotožňuje s Vilémem.
Úvahové pasáže doplňuje líčení přírodních prostorů (jezera, popraviště) a vězeňské cely v různých chvílích roku, dne a noci. Zatímco v jednotlivých zpěvech jde o přírodu, která si žije svým vlastním rytmem a nedbá lidských trápení, naopak je kolikrát ještě více prohlubuje, ve dvou intermezzech se příroda chová k člověku zúčastněně. V obou jde o noční výjevy, komponované jako výsek z dramatické hry.
Z celé řady stran vychází porozumění pro nešťastníka, který sám sebe chápe jako oběť sobeckého otce a dožaduje se ospravedlnění. V jeho prospěch mluví to, že miluje pozemský život, přestože nepoznal rodičovskou lásku, a že si jako vyhnanec dokázal najít přítele a milenku. S Vilémem tedy soucítí žalářník, zdrcený nad tím, co mu Vilém o sobě pověděl, při popravě se za něj modlí dav.
Čím především však Máj upoutává, to je hudební ladění celé básně, založené na opakování hlásek, slov, větných konstrukcí a veršů."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ