"Božena Němcová
Místo děje: venkov Staré Bělidlo
Čas: 1. polovina 19. století
Druh: povídka
Oč jde: Příjezd babičky, život na Starém Bělidle, popis všedního dne + příběhy, popis ročních období a dění v přírodě. Dílo zachycuje vzpomínky na dětství Boženy Němcové (Barunka). Kompozice chronologická, ale často vyprávěny vzpomínky, např. babiččino setkání s císařem Josefem, její láska k Jiřímu. Typizace postav.
Hlavní myšlenka: Líčení života na vesnici, jeho tradice a zvyky, má v knize své podstatné místo. Na jedu stranu zachycuje reálný obraz venkovského života, ale na druhou stranu jsou zde zidealizované mezilidské vtahy např. vztah kněžny a venkovského lidu. Důraz na češství (babička se nikdy nenaučila německy) a lidový folklór (pouť, štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrtky, zvyky jara i léta, dožínky).
Jazyk: velmi častá přímá řeč, popisy, velké množství přívlastků a přirovnání, občas metafory (pod stromy nastlané měkounké podušky), převážně přímá pojmenování, odborné výrazy (lilium martagon...), archaismy (omšelý, děvečka, kury, veznat se) a historismy (fěrtoch, mezulánka)

Postavy:
Babička Magdalena Novotná: prostá, moudrá, zkušená žena, laskavá, pracovitá, obětavá, přívětivá, starostlivá, hluboce věřící, prostě oblékaná, vlasy šedé do drdolu

Barunka – zvídavá, citlivá, bystrá, nejstarší babiččina vnučka, autobiografický obraz mladé Boženy Němcové
Jan, Vilém, Adélka – bezstarostné, hravé
Paní kněžna: hodná, milá, stará se o svou schovanku Hortensii, babičky si váží, chová se k ní jako k sobě rovné
Viktorka:její příběh se vypráví v knize, zamiluje se do vojáka a otěhotní, on nejspíš zahyne a Viktorka se pomate a hodí své dítě do řeky
Hortensie - schovanka kněžny, jemná, pokorná, milá

Terezka - matka Barunky, Adélky, Viléma, Jana, dcera Magdalény Novotné

Viktorka - bláznivá, divoká

pan Beyer – myslivec

Kristla - prostá, věrná

Jakub Míla - upřímný, věrný, čestný

Děj:
První část knihy je věnována popisu života na Starém bělidle, každodenním činnostem babičky, dětí a dalších lidí. Babička děti vychovává ke svým mravům, v duchu lásky, mírumilovném soužití s přírodou a vlastenectví.
V druhé části knihy jsou rozvíjeny příběhy dalších postav. Babička se setkala s kněžnou, která byla okouzlena babiččinou prostotou, srdečností a citlivostí. Babička s vnoučaty navštívila zámek, kde poznali i slečnu Hortensii, která si zamilovala děti. Babička se přimluvila za chudou rodinu Kudrnovu, které kněžna ráda pomohla. Hortensie byla vychována v Itálii, kde se učila malovat. Zamilovala se do svého učitele. Kněžna o jejích citech nevěděla a chtěla ji provdat za správce. Hortensie onemocněla a byla velmi smutná. Když babička viděla na obraze toho učitele, poznala na ní, že ho miluje, a přimluvila se u kněžny. Kněžna ráda provdala Hortensii za malíře. Hortensie porodila dítě, ale po dvou letech od svatby zemřela.
Viktorka byla veselé děvče, které se líbilo chlapcům. Viktorku začal sledovat a pronásledovat podivný, tmavý voják, který byl do ní zamilovaný. Viktorka se kvůli němu zbláznila, žila v jeskyni, nosila roztrhané šaty, nebavila se s lidmi, zpívala a křičela u splavu. Zabil ji blesk.
Kristla byla zamilovaná do Jakuba Míly a on do ní. Jakub ale musel na vojnu, oba byli nešťastní. Babička Kristle pomohla, přimluvila se u kněžny a ta dovedla Jakuba zpět ke Kristle.
Babička umírá na Starém bělidle mezi mnoha přáteli. Na její pohřeb jde obrovský průvod lidí."

Součástí práce je podobizna Boženy Němcové.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ