"Lolita
Nabokov Vladimír
Kontroverzní román Vladimíra Nabokova patří dodnes k nejpopulárnějším knihám, a to především díky nebývalým kauzám, které přidaly dílu na popularitě, ačkoliv se tento román vyhýbá pervernímu či čistě pornografickému líčení. Celosvětově se ujalo jeho jméno právě pro označení mladičké nymfičky. Toto dílo výrazně přerostlo obecnou známost Nabokovových ostatních prozaických děl. Byl to jeho jediný anglicky napsaný román, který si sám přeložil do ruštiny. Text o vztahu čtyřicátníka a dvanáctileté "nymfičky" nejprve odmítli čtyři američtí nakladatelé. Ujal se jej francouzský Olympia Press, známý kupříkladu vydáváním děl skandalisty Jeana Geneta i produkce vysloveně pornografické. Na žebříčku bestsellerů se Lolita udržela přes rok. Názory na ni se dramaticky rozcházely.
Celou knihu uvádí právník jako zápisky odsouzence na smrt Humberta Humberta. Jedná se v podstatě o obranu autora proti kritice. Kniha je vystavěna jako Humbertova autentická zpověď z vězení. Vypráví nám nejprve o své první lásce Annabelle, která stojí za jeho touhou a posedlostí po tzv. nymfičkách. „Ve výseči mezi devíti a čtrnácti lety se setkáváme s dívkami, jež jistým očarovaným poutníkům, dvakrát i mnohokrát starším než ony, odhalují svou pravou podstatu, která není lidská, nýbrž nymfická (tj. démonická), a já navrhuji, abychom tato vyvolená stvoření pojmenovali "nymfičky". Jsou mezi těmito dvěma věkovými hranicemi nymfičkami všechna děvčátka? Ovšemže ne! Jinak bychom my, my zasvěcení, my osamělí mořeplavci, my nymfolmilové už dávno zešíleli“. Annabelu (možná narážka na Annabel Lee od Poea) však Humbert nakonec ztratil, děvčátko zemřelo. Humbert žije ve Francii, potuluje se kolem dětských hřišť a škol, pozoruje školačky a hledá dívku jí podobnou. Posléze přesídlí do USA a nachází podnájem u "staré herky" Charlotty Hazeové. Charlotta se do profesora Huberta zamiluje, ale Humbert u ní zůstává pouze kvůli její dvanáctileté dceři Lolitě. Neustále vymýšlí, jak ji být nablízku. Charlotta však svou dceru posílá na tábor. Maluje si svou budoucnost po boku Humberta, zatímco Lolita bude na internátní škole. Humbert se to rozhodne přijmout, přestože Charlotta je jen slabou náhražkou, jakousi starší verzí Lolity. Charlotta najde Humbertův deník, je v šoku a znechucená a díky jejímu hysterickému záchvatu ji zabije auto. Vše nahrává Humbertovi. Odváží Lolitu z tábora, a tak začíná jejich pouť napříč Amerikou. V hotelu jí uspí prášky, ale celou noc se nakonec neodváží ke chlípnostem. Ráno však přece jen k něčemu dojde, ačkoliv pro Lolitu to zřejmě nebyla první zkušenost. Humbert cítí k Lolitě hlubokou lásku a něhu, avšak Lolita tuto lásku nesdílí. Jejich milostný vztah bere s dětskou zvědavostí, ale skutečnou lásku k Humbertovi necítí. Proto se Humbertovi zdá krutá a cynická, přestože po nocích pláče. Lolita však už nemá nikoho kromě Humberta, který se ji nehodlá vzdát. Lolita vzplane milostným obdivem k staršímu rodinnému příteli Quiltymu. Quilty je na jejich cestě tajně pronásleduje, ale Humbert se domnívá, že je to detektiv. Až když Lolita nadobro zmizí, dojde mu, že utekla s někým podobným jako on. Dlouho dvojici pronásleduje. Zdá se však, že jeho sok je prohnanější něž on, a tak nakonec pronásledování vzdá. Humbert je zoufalý, hledá Lolitu po všech hotelech, ale nachází jen narážky v hotelových knihách - komolená jména spisovatelů i jejich hrdinů, čísla na poznávacích značkách aut. Pomalu se vzdává naděje a snaží se zapomenout. Na dva roky se stane sedmým manželem staré prostitutky, ale není s ní šťastný. Po 3 letech mu přijde od Lolity dopis. Ihned se vydá za ní. Lolita je vdaná a čeká dítě. Humbert si uvědomuje, že její krása povadla, ačkoliv je jí teprve osmnáct. Humbert dá páru peníze a ptá se Lolity, jestli s ním nechce odejít. Ona však odmítne. Prozradí mu však, kdo ji tehdy unesl. Byl to opravdu Quilty, Humbert se tedy okamžitě vydává za ním a zastřelí ho. Po marném úniku je lapen policií. Ve vězení sepíše svůj příběh. Humbert zemřel 16. listopadu 1952 ve vazbě na koronární trombózu, několik dní před začátkem svého procesu. Lolita zemřela při porodu na Štědrý den roku 1952. Holčička, kterou přivedla na svět, byla mrtvá.
Román byl několikrát zfilmován, známé jsou adaptace Stanleyho Kubricka a také novější film s Jeremy Ironsem v hlavní roli.
Je to příběh zoufalého člověka, který se marně pokoušel vést soudržnou existenci, a zároveň je to dílo, jež bravurně staví na hlavu klasický realismus s jeho narativními postupy. Tím obojím Nabokov leccos vypovídá o povaze moderního světa. V Lolitě se odrážejí i vnější rysy Ameriky - od slangu až po dálniční motely. Humbertova láska k dívence se mění v chtíč a ten chtíč pak posléze ve vinu. Obdobnými proměnami prochází i charakter textu - z autobiografie se stává studie jednoho případu a životopis, z deníku zase detektivní příběh o idealizované lásce. Tato nestálost a neuchopitelnost formy podtrhává nestálost pravdy a významu, což lze považovat za klíčové téma Lolity. Zračí se v ní Humbertova úzkost, která pak krajinu nahlíží jako groteskní prostor zalidněný bizarními bytostmi.
"Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčošce měřila metr pětapadesát. Lolou byla v kalhotách. Doly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém objetí byla však vždycky Lolitou.""

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ