"Písně kosmické
Neruda Jan
Jan Neruda byl vůdčím představitelem literárního hnutí družiny Májovců a teoretickým, kritickým i uměleckým průkopníkem kritického realismu. Jeho básnickou tvorbu bychom mohli rozdělit do několika období, přičemž Písně kosmické by pak v roce 1878 zahajovaly druhé období básníkovy tvorby.
Na rozdíl od převažující negace sbírek prvního období, vytyčuje Neruda v Písních kosmických kladně pojatou perspektivu života i světa, která odpovídá zkušenosti moderního člověka. Sbírka vřele přijatá veřejností vyjádřila sebevědomí doby bouřlivého rozvoje vědy a techniky. Vznešené téma vesmíru převedl Neruda z oblasti bájí, z oblasti oslavy Boha na úroveň moderního chápání, do oblasti vědy. Písně kosmické udivují tím, co všechno Neruda poznal a pochopil z astronomie. Není však ve své době prvním ani jediným, který se vesmírem v moderním pojetí zabývá. Důvěru ve vědecké poznání, jímž člověk prostřednictvím techniky ovládá svět, šířily mimo jiné romány Julese Verna, jejichž pohotové překlady do češtiny vítal i sám Neruda.
Fejetonistická lehkost a předstíraná naivnost, s jakou si zahrává s tématy vesmírného dění, má svůj protiklad v oslavě lidského poznání, lidské snahy dožít světů. Pro reflexivního básníka se šance člověka v lidstvu, na Zemi a ve vesmíru jeví problematicky. Neruda ve svých básních počítá s konečností člověka, hvězd i Země a samo poznání a pokrok pro něho ještě neznamená štěstí ani úspěch. Proto jsou možnosti člověka ve sbírce podmíněny určitými mravními kvalitami: aby se nechoval jako žába v kaluži, přízemně a egocentricky, ale s vědoucím nadhledem. Bez méněcennosti, ale také bez veliké pýchy.
V první části Sbírky dodává člověku stojícímu tváří v tvář hvězdnatému nebi kuráž polidšťování vesmírného dění. Děje se tak pomocí přirovnání a humoru:
Měsíček, pěkný mládenec,
s jemně zářící lící,
oblétá Zemi panenku
jak holub holubici.
Do takového polidštěného vesmíru vkládá autor i svou touhu po nesmrtelnosti. Když měsíček svítí lidem i básníkům, je nasnadě přát si:
chtěl bych, až jednou dokonám –
odpusťte hvězdné touze –
jak Měsíc svítit lidstvu dál –
tak dlouze – ach tak dlouze!
Ve druhé polovině Písní kosmických se také objevuje národ. Je povzbuzován k odvaze a ráznému jednání, připomínají se mu malé hvězdičky v kosmu, kol nichž se velké točí. Současně v Písních kosmických sílí vědomí o zmarněných počinech a láskách.
Písně kosmické znamenaly první úspěch Nerudy-básníka, zastínily dokonce i souběžně vydané Povídky malostranské. Dočkaly se dalšího vydání hned po čtrnácti dnech a hned se překládaly do němčiny, ale básníci dalších generací začali jejich optimistické ladění zpochybňovat."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ