"Amfitryon
Plautus
Téma této komedie převzal Plautus z báje o narození Hérakla, mytického polobožského héroa, zpracované již u Hésioda v jeho „Theogonii“. Veliké předchůdce měl Plautus již v Aischylovi, Sofoklovi a Euripidovi, slavných dramaticích (tragédech) klasického Řecka, kteří však téma pojali po svém, tj. jako tragédii. Jejich díla se ale na rozdíl od geniální komedie Plautovy nedochovala. Též po Plautovi se našlo řada spisovatelů až do dvacátého století, které dané téma přitahovalo; mezi jinými též Moliére.
Jedná se o jedinou „božskou“ komedii Plautovu, tj. komedii, v níž vystupují bohové jako jednající postavy, zasahující do života obyčejných smrtelníků.
Jedna z postav, Merkurius (posel bohů a bůh obchodu a šibalství vůbec), nás v prologu přesvědčuje, že hra je tragikomedií:
„Co? Chmuříte své čelo, že jsem povídal
o tragédii? Bůh jsem přece – změním to.
Když chcete, tuhle tragédii předělám
Na komedii, ale verše zůstanou.
Chcete to, nebo ne? Ó, jak jsem zpozdilý,
jalo bych nevěděl, že ano – vždyť jsem bůh.
Vím přece dobře, co si o tom myslíte:
Udělám tragikomedii – smíchám to;
vždyť pravou komedii nelze udělat,
když jsou tam přece králové a bohové.“
Výslovně upozorňuje, že se tu nejedná o nic klasického. Nejde však ani o „klasickou“ tragikomedii, jak ji známe z dvacátém století; vše skončí dobře, tragédie sice nastat mohla, ale vše ale bylo včas zažehnáno.
V prologu také Merkurius předjímá, o čem se vlastně bude hrát, velmi živě komunikuje s obecenstvem a v podstatě vysvětluje i scénické nebo technické poznámky, jako např. že Jupiter a on sám budou mít na hlavě znamení, aby je diváctvo rozeznalo od Amfitryona a jeho otroka Sosia, do nichž budou tito dva bohové občas vtěleni.
To jsme však již u vlastní dramatické zápletky: Jupiterovi, nejvyššímu z panteonu bohů, stvořiteli bohů i lidí, se zalíbí Alkména, manželka Amfitryonova. Jelikož je Amfitryon momentálně na válečném tažení, vezme na sebe Jupiter jeho podobu a vejde k Alkméně. Ta má za to, že se jí manžel po tolika měsících opět vrátil, a protože mu byla věrna po celou dobu, vyspí se s ním ihned. Mezitím co se oddávají radovánkám, Amfitryon se skutečně navrací z úspěšného tažení. Již kotví u rodných břehů a vysílá napřed svého otroka Sosia, aby dal manželce vědět, že se na něj může těšit. Sosia jde nočními ulicemi a nestačí se divit, jak nebývale dlouhá je toho dne noc: neví, že Jupiter ve své všemohoucnosti schválně noc prodlužuje. Jako vševědoucí též ví, že se vrací Alkménin zákonný manžel a jeho otrok, káže tedy Merkuriovi, aby se vtělil do Sosii. Pravého Sosiu čeká nemilé překvapení: potká před Amfitryonovým domem sama sebe, sám se sebou se hádá a sám sebe posléze zmlátí. Jak si to tedy potom sám interpretuje a jak to bude vysvětlovat též svému pánu. Poslechněme si část jejich brilantního rozhovoru:
„Sosia: Přišel jsem zcela řádně a ne s nějakými podvody.
Merkurius: A zase lžeš: tys přišel pěšky, ale řádně jistě ne.
S: A je to pravda.
M: Pravda je, že za tu lež ti nařežu.
S: Je pravda, že to nechci.
M: Pravda bude, že to dostaneš.
Začne Sosiu tlouci
Tahle pravda, ta je jistá – o tom není pochyby.
S: Ach milost, prosím!
M: Ty si troufáš tvrdit, že jsi Sosia?
To jsem já!“
Do domu nepronikne a ještě dostane vyhubováno od pána. Alkména se zase diví, proč ji manžel vítá, jako kdyby se dosud neviděli. Když se mu svěří, že už spolu spali, začne Amfitryon žárlit a vyčítaje manželce nemravnost, žádá ji o rozvod. Přes žárlivost nedohlíží nesmyslnost celé věci. Jupiter vidí, že tak to dál nepůjde, a rozhodne se zasáhnout. Alkména má rodit, čeká s Amfitryonem děťátko. Během kritické noci však počala dítě i s Jupiterem, na svět tedy přijdou dvojčata. Alkména porodí právě toho dne, kdy se vrátí Amfitryon. Jedno z dvojčat, Jupiterův syn, bude Hérakles (Herkules). Jupiterovo řešení manželské krize, kterou sám způsobil, je jednoduché. Promluví k Amfitryonovi a prozradí mu, že otcem jednoho z dvojčat je on samotný - podělili se tedy spolu jak o manželku, tak o potomky. Amfitryonovi nezbývá, než aby byl spokojen, v opačném případě by se totiž musel rouhat. V závěru se všichni radují a tragikomedie šťastně končí."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ