"Komedie oslovská
Plautus
Námět této komedie bude pravděpodobně již dříve zpracovaný, tak jako u většiny jiných námětů i tento Plautus převzal a zpracoval po svém. Napsána byla nejspíše na konci Plautova života, někdy kolem roku 212 př.Kr.
Proč komedie „oslovská“? Jádrem zápletky jsou tu oslové, kteří byli prodáni. Nesetkáme se tu tedy již s těmito důležitými aktéry, pouze s penězi, které za ně má inkasovat správce domu Deménetova Sosia.
Deménetus je starý otec, má jediného syna a manželku. Manželka je spořivá a nedopřeje své rodině povyražení. Syn Deménetův Argyrippus je zamilován do prodejné dívky Filénie, ona do něj rovněž. Filénie má však matku, která je též lačná peněz, a proto svoji dceru nutí, aby chodila právě s těmi, kdo platí. Jeden takový mládenec si ji chce předplatit na celý rok a ještě za velmi náročných podmínek. Teď jde o to sehnat peníze a doličného mládence předstihnout. Přesně dvacet min je cena za roční služby a přesně dvacet min stáli oslové.
Takto je v nejhrubších obrysech vykreslena situace. Ještě je třeba dodat, že otec pochopitelně nahrává synovi a rovněž tak jejich dva otroci – Libanus a Leonida, dvě základní postavičky, které nám v paměti utkví možná víc než zamilovaný párek, protože oni jsou zdrojem zábavy; typy jsou to lidové, obhroublé, nemají daleko k ráně ani ke zbabělému útěku, heroickými vlastnostmi naprosto nedisponují, jsou jim ukradené. Jsou to klasické postavy Plautovy a vůbec celé další komedie po něm.
Především otroci jsou interesováni na štěstí svého mladého pána; ve chvíli, kdy se dozvědí, že oslové byli prodáni a že peníze jsou na cestě, zrodí se v Leonidovi plán, že on se bude vydávat za hrozného správce Sosiu, neboť kupec jdoucí s penězi jej nezná osobně, a Libanos bude prostě otrok. Kupec přichází. Nejprve Leonida – Sosia ztropí scénku, nadává na všemožné dlužníky, které prý nechává všemožně utratit za to, že ještě nevrátili peníze, aby kupec viděl, že je to vskutku správce a to ještě velmi poctivý. Pak si kupce jako by všimnou a snaží se ho přesvědčit, aby jim peníze vydal, že pán domu – Deménetus – se jen tak nevrátí. Kupec pochopitelně nesouhlasí a Leonida si nyní libuje v tom, jak může beztrestně namlátit ubohému Libanovi hrajícímu poctivě svoji hru:
„Libanus: hlasitě ke kupci Špinavý chlape!
tiše Nevidíš, že už má vztek?
Leonida: Pokračuj dále.
Lib.: ke kupci Lotře, hnusný otrapo!
opět tiše Prosím tě, dej mu peníze, ať nekřičí.
Kupec: Při bozích, špatnou cestu jste si vybrali.
Leo.: k Libanovi Však já ti na mou duši zlámu pazoury,
když řádně nevyplísníš toho ničemu.
bije ho
Lib.: Vždyť už je po mně!
ke kupci Heleď, lumpe, darebo,
tiše nechtěl bys pomoct darebovi jako ty?“
Jak celá taškařice dopadne se dovíme až o několik scén později: přijde tam Deménetus a přistoupí na jejich hru. Jde přeci o jediné: aby se peníze nedostaly do rukou správce , který by je dal manželce, anebo manželce samotné, nýbrž do rukou nešťastného Argyrippa. Zatím pozorujeme záludného Diabola, druhého milence Filénina, který si dělá zálusk na celoroční radovánky s ní; právě sepisuje smlouvu jejich společného soužití: ona nebude smět v zásadě nic: nespat nežli s ním, nejíst nežli s ním, nepodívat se na jiného nežli na něj, dokonce ani psací potřeby nebude smět mít doma, aby náhodou nepsala někomu jinému psaní. Jediný sporný bod tu je: „Až bude potom uhašena svítilna,
nepohne v temnu ani údem.“
To bude třeba upravit, mohla by tohoto bodu užívat v jeho neprospěch.
Vše ale samozřejmě dopadne dobře. Argyrippos peníze odevzdá včas. Jen je tu ještě drobná podmínka, kterou mu dá jeho otec, než mu vydá peníze. Chce se s Filénií sám vyspat, ještě než bude zcela jeho. Sedí tedy spolu u Filénie a její matky a rozebírají tento problém notně u toho popíjejíc víno. Stane se však, že je u toho přistihne zhrzený Diabolus a běží za manželkou Deménetovou a udá je u ní. Ta přichází do nejlepšího: Deménetus právě vypráví Filénii, že jeho manželka má smrdutý dech a že by jí - Filénii - přinesl ty nejkrásnější manželčiny šaty apod. Žena vše slyší a v nejlepším vpadne do radovánek; odvádí si manžela domů. Milenci zůstávají spolu nedotčeni a vše dobře dopadá. Největším oslem je nakonec sobecký Diabolus a vilný stařík Deménetus."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ