"Její pastorkyňa
Preissová Gabriela
Hra Její pastorkyňa nese podtitul „drama z venkovského života moravského o třech dějstvích“. Premiéru měla v roce 1890. Známá je opera, která na toto téma vnikla, a kterou zkomponoval Leoš Janáček.
Osoby: stařenka Buryjovka (výminkářka a hospodyně ve mlýně), Laco Klemeń a Števa Buryja (nevlastní bratři, vnuci Buryjovky), kostelnička Buryjovka (vdova, stařenčina snacha), Jenůfa (její pastorkyně).
Děj se odehrává v Buryjově mlýně a v jizbě u Kostelničky.
1. dějství
Jenůfa, která „má mužský rozum po pěstounce Kostelničce,“ se zamiluje do Števy. Števa je však lehkomyslný rozhazovač. Vztah mezi Jenůfou a Kostelničkou je takový, že Kostelnička byla druhá manželka Jenůfina otce, vychovávala ji. Kostelnička se jí říká proto, že má pod dozorem kapličku a podílí se na organizaci procesí. Števu neodvedli na vojnu a mohla by se tedy chystat svatba. Kostelnička se chlubí Jenůfou, jak ji dobře a spořádaně vychovala. Sama Kostelnička děti nemá. Jenůfa je šťastná, že Števa na vojnu nepůjde. Ale Kostelnička svazku příliš nepřeje. Števa je zrzek, navíc až moc rád popíjí. Je sice teď bohatý, patří mu mlýn, ale určitě všechny peníze rozhází. Podle ní není Števa hoden postavit se po bok její pastorkyně. Kostelnička nakonec vše rozhodne – na rok se musí mladí rozejít, když se po tu doba Števa vydrží neopít, mohou být svoji. Jenůfa zjistí, že čeká dítě a bojí se hanby a trestu. Přesto věří, že u ní Števa zůstane. Laco, který Jenůfu tajně miluje, vidí Števovu pravou povahu. Nešťastnou náhodou pořeže Jenůfě tvář.
2. dějství
Se odehrává po půl roce. Števa už se k těhotné a zohyzděné Jenůfě nevrátil. U Kostelničky chvíli převládne něžný pocit, těší se na vnoučka, protože sama vlastní dítě neměla. Pak se ale probere a zaujme stanovisko tehdejší morálky – to dítě je hanba, červ, kéž by raději nebylo. Přesto se dítě narodilo. Uspí Jenůfu odvarem z makovic a pozve si Števu na návštěvu. Chce s ním dohodnout podmínky. Števa slibuje, že bude platit, ale nikdo se nesmí dozvědět, že dítě je jeho. Kostelnička ho prosí, aby si Jenůfu vzal, „ať v té hanbě nezůstane ona a moje jméno“. Števa to odmítá. V zápětí přichází Laco a žádá o Jenůfinu ruku. Kostelnička mu poví o dítěti, ale vymyslí si, že dítě je mrtvé. Laco souhlasí, vzal by si ji i s vinou. Kostelnička si uvědomí, že jedinou překážkou a hanbou je už jenom dítě. Chce ho zabít a tím vykoupit Jenůfinu i svoji čest. Jenůfa se probouzí, blouzní, bojí se o dítě. Kostelnička jí namluví, že během jejích horeček chlapec zemřel. Ve skutečnosti ho sama zabila.
3. dějství
Koná se svatba Jenůfy a Laca. Během ní kdosi přinese zprávu o tom, jak se našlo pod ledem mrtvé miminko. Jenůfě vše dojde a poznává v tom své dítě, nepřímo před všemi udá Kostelničku a prozradí i otce. Kostelnička se přiznává. Karolka, Števova budoucí nevěsta, si ho odmítá vzít, Laco už Jenůfu taky nechce. Nešťastná Jenůfa promlouvá ke Kostelničce: Já vás nezatracuji, ale vy jste mi život zachránila, aby mi byl do smrti těžkým.“ Kostelnička, na jejíž hlavu se snesl hněv a obvinění celé vesnice, se dává na cestu pokání. U Jenůfy nakonec vytrvá Laco a vezme si jí za ženu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ