"Zapadlí vlastenci
Rais Karel Václav
K.V. Rais věnoval tento "pohorský obraz" památce učitelů a kněží, národních buditelů. O oblibě románu svědčí přes třicet jeho vydání. Za své pedagogické praxe na Vysočině autor poznal, co pro zapadlou vesničku znamená obětavá činnost vlastenecké inteligence. Pro příklad začínajícím učitelům i kněžím se ve svých románech vrátil k podnětnému národnímu obrození čtyřicátých let minulého století. Hlavním pramenem mu byly jedinečné zápisky Věnceslava Metelky, doporučitele v krkonošských Pasekách nad Jizerou (Pozdětín) u Vysokého nad Jizerou (Větrov), kam situoval své dílo.
Karel Čermák nerad nastupoval na místo učitelského pomocníka v Pozdětíně. Po smrti dědečka, který se o něho staral, musel opustit učitelský ústav v Jičíně. (Zde studoval i Rais.) Od pozdětínských sousedů, učitele Čížka (který má některé rysy Metelkovy) i lidumilného faráře Stehlíka se mu dostalo vlídného přijetí. Všichni jmenovaní jsou duší kulturního života dědinky a "preceptora" vskutku překvapují - jsou pilnými čtenáři, mají spojení s Prahou, odebírají české knihy a časopisy, pan učitel sám má mnoho knih a školička svou knihovničku. Muzikanti jsou znamenití. Kostel zní hudbou i zpěvem, muzicíruje se na faře, kantoři si zahrají i o zábavách. Vždyť učitelův plat je hubený a podučitel není placen vůbec, učí jen za stravu! Společně s panem farářem připraví kantoři i pestrou besedu, kde se hraje, deklamuje, zpívá. Událostí jsou i větrovská ochotnická představení, jedny z nejstarších v Čechách.
Karel se brzy pozná a sblíží s Albínkou, farářovou neteří. Marné jsou svody mladé vdovy Žalákové ze mlýna. Ta nakonec aspoň ostouzí - Albínčinu otci, který o dceřině lásce neví, s výsměchem vyzradí, že mladý podučitel je nemanželský, že se pan ženich "vyspal v kopřivách"... Pohoršený otec stěhuje dceru do Prahy. Mladí si najdou cestičku, jak si psát, a Albínka se zapřísahá, že si jiného nevezme. Karel má krásný hlas, při uvítání nového hraběte Vladimíra, nakloněného českým národním snahám, upoutá přednesem písně Kde domov můj. Shodou okolností je přítomen i Čermákův nehodný otec, inspektor na penzi. Ten se zhroutí, když zjistí, že jde o jeho syna (Karel má jméno po matce). Výtečně dopadne i hraběcí vizitace ve škole, žáci umějí, panu hraběti na faře moc chutná... A tak později za mladého preceptora ztratí hrabě slovo i s dalšími Čermákovými přáteli. Vlastenci se vydají do Prahy, která je zarazí svým německým nátěrem i mluvou. Zhlédnou řadu památností, setkají se s několika buditeli a Karel se vidí s Albínkou. Otec jejich lásce ustoupí, když se Čermák stane kantorem v Milově."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ