"Na vlnách T. S. F.
Seifert Jaroslav
V roce 1924 vychází Nezvalova Pantomima jako první poetistická sbírka vůbec a s ní nastupuje nová představivost - asociativní, překvapivá s rozklenutou moderní polytematičností. Jen o rok později vychází poetistická sbírka Jaroslava Seiferta Na vlnách T. S. F. (télégraphie sans fil - bezdrátová telegrafie, rozhlas) plná obrazových básní s vtipně vyhrocenými pointami, evokující spontánní veselí a lyrické anekdoty.
Seifert spojuje poezii s výtvarným projevem v obrazových a grafických básních. Každá z nich je vytištěna jiným typem písma, typy se dokonce střídají i v rámci jedné básně.
Kniha je věnována vůdčím představitelům Devětsilu v poetistickém období - teoretiku Teigemu, básníku Nezvalovi a divadelníku Honzlovi. Exotismus sbírky působí ve své naivnosti dojmem exotičnosti venkovských poutí. Některé verše odrážejí básníkovu zkušenost z putování po Evropě, v jiných mají exotické motivy pouze zprostředkovat věci jiné - namnoze erotiku a poezii (tyto dvě kategorie jsou ve sbírce výrazně akcentovány). Láska tvoří jakýsi bod, ke kterému se sbíhají všechny nitky rozličných témat, ať jsou jejich výchozí podněty jakékoli. Poezii najdeme ve třech podobách. Jednak jako programové zaměření sbírky (hned první báseň je zasvěcena G. Apollinairovi, jehož formu pásma básníci poetismu plně využívali, druhá - Žhavé ovoce - je zasvěcena právě nové poezii), jednak je evokována samotnou skutečností (poezií se stává jízdní řád, čtyři nepravidelná italská slovesa či zahradník, který připomíná básníka) a nakonec se poezie stává hrou slov (Slova na magnetu).
Seifert uvolňuje téma, směřuje k vytváření kontrastní pocitové nálady a dává průchod básnické fantazii. Pro dosažení dojmu mnohotvárnosti světa vedle sebe klade útržky různorodého dění navzájem co nejvíce vzdálené a různorodé:
Černošské lyry
a vůně horkého vzduchu
žhavé ovoce lustrů u nás dozrává až k půlnoci
a pan Blaise Cendrars
ztratil ve válce ruku…
Ve svém holdu Apollinairovi Seifert sám využívá pásma, kde jednotlivé děje směřují k polytematičnosti.
Ve sbírce Na vlnách T. S. F. Seifert nejdůsledněji ze všech poetistů uplatňuje pojetí poezie jako hry. Na základě asociativních řetězců plně rozvíjí smyslovou hru představ i intelektuální hru se slovy. Uvolňuje ustálená spojení, aby navodil nová, překlenující čas i prostor, hromadí kontrasty a paradoxy, čímž často směřuje k vtipnému zabarvení veršů. Tuto hravost a lehkost už předznamenává upravená parafráze Máchova verše: "Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích". Zcela v duchu tohoti motta ve sbírce nalezneme anekdoty nebo aforismy, které odsouvají smutek na vedlejší kolej. Anekdotický způsob vidění světa ovlivňuje také celkový ráz básníkovy obraznosti, která je ve sbírce zesílená, založená na asociativní básnické hře. Hra je pak utvářena buď na základě vnější podobnosti (jeřáby = groteskní žirafy, stoleček v kavárně = spící plameňák na jedné noze) nebo na základě metonymickém (déšť = parfém oblohy, slzy = parfém duše). Někdy je hra základem básně celé:
Zloděj a hodiny ubíhají navždy
…
Kohoutek někdy kokrhá a někdy spouští
kdož chtěli svádět byli svedeni
a jako svého času vedl Mojžíš židy v poušti
my máme elektrické vedení
…
Je vaše piano dobře naladěno?
neboť dobrá nálada je dar samého boha…
Poetistická poezie Jaroslava Seiferta vnesla do české poezie humor a vtip, svou lehkostí a švihem z ní načas vymýtila nepřiměřený patos a těžkopádnou rétoriku."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ