"Slavík zpívá špatně
Seifert Jaroslav
V závěru předcházející poetistické sbírky Na vlnách TSF se v některých básních vynořuje jakýsi lehký žal, který by byl tařka nepostřehnutelným, kdyby o rok později (1926) Seifert nevydal sbírku Slavík zpívá špatně.
Sbírku můžeme rozdělit na tři oddíly, přičemž první oddíl se jeví jako dotváření dosavadního asociativního rozvíjení představ (ten byl u Seiferta poprvé rozpracováván ve sbírce předcházející) a vůbec jako celkové navázání na hravý poetismus "vln TSF". Můžeme tu rozeznat dva hlavní způsoby asociativní výstavby básně. První používá postupného navazování asociací (způsob řadový) - např. v básni Stará moudrost. Druhý způsob můžeme charakterizovat jako kruhový, kdy jednotlivé asociace jakoby krouží kolem jednotlivých slov: hřeben hor češe kštici oblohy / a hvězdy padají jako zlaté vši. Další básně jsou založeny na hře s rýmy (Verše, 14. červenec), ústící ve vtipnou pointu a využívající vzájemné podobnosti slov (marabú, Marie, barikád, bar, barva, bulvár, kalambúr).
Z veršů je patrná proměna, kterou naznačoval už konec předcházející sbírky, a to zejména v oblasti motivů, kde převládá pláč, zánik. V Písni o smrti je na těchto motivech vystavěna celá báseň:
A tak umřem chudi
umřeme prosti
se zlatými zuby
v bílé dásni
Patrný poetistický rys zde ještě zlehčuje tíživý motiv smrti, který nakonec ústí ve slovní hříčku. Jako kdyby smrtí byl zatím stupňován pocit vlastní životnosti.
Jenže co je v prvním oddíle sbírky jen naznačeno, je v oddílech zbývajících již plně vyřčeno. Vrací se témata vyskytující se ve verších z období proletářské poezie (válka, vztah světa a domova) a ve verších inspirovaných cestou do Sovětského svazu nebo revolucí. Zásadně se však mění způsob zpracování těchto témat. Kultivuje se tehdejší naivismus zachováním poetičnosti, neotřelosti a svěžesti básnického vidění. Místo detailních popisů a výčtů nastupuje lyrická zkratka a náznak.
Návraty ke světové válce vyvolávají melancholičnost veršů a trpké vidění lidského života. Tím se vytrácí pojetí poezie jako hry, jak tomu částečně bylo ještě v prvním oddílu sbírky. Básnickou zkratkou lze hlouběji postihnout tragiku války. Smrt není již stimulem životnosti, spíše přerůstá v úděsné obrazy (Staré obrazy). Návrat k tématu domova je poznamenán steskem osobního prožitku (Jabloň se strunami pavučin, Tři hořká jadérka).
Závěrečná část sbírky obsahuje pět básní čerpajících látku z návštěvy Sovětského svazu. Revoluce je zde však viděna úplně jinak než ve sbírce Město v slzách - ne jako krvavá záležitost, která není s to zbavit svět problémů (Moskva).
Slavík zpívá špatně se tedy částí své tematiky vrací k proletářské poezii, základy ale kotví v poetismu (bez jeho hravé složky). Bez poetismu by totiž nebyly myslitelné některé obrazy a obraty - například přirovnání v básni Tři hořká jadérka: Hop, jako opice skáčí slova něžná / na papíře do strof.
Konečné rozhodnutí o osudu poetismu v Seifertově tvorbě nalezneme až ve sbírce následující - Poštovní holub."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ