Seminarky.cz > Čtenářský deník > Obsahy a rozbory děl > > Josef Václav Sládek: Selské písně

Josef Václav Sládek: Selské písně



Kategorie: Česká literatura do 20. století, Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce seznamuje s dílem Selské písně, jehož autorem je Josef Václav Sládek.

Obsah

1.
Josef Václav Sládek: Selské písně

Úryvek

"Selské písně a České znělky I. (Selské písně)
Sládek Josef Václav
Josef Václav Sládek patří ke generaci lumírovců nastupující v 70. a 80. letech devatenáctého století, kdy dochází k výrazné změně společenské situace – buržoazní společnost sice dosahuje jisté moci, ale pro básníky je to doba rostoucích úzkostí a obav. Lumírovcům chybí optimismus literatury spjaté ještě s rokem 1848.
Selskými písněmi a Českými znělkami (poprvé vyšly 1890) se Sládek povznesl nad rozpory světa i nad vlastní pochybnosti a strádání. V lyrickém obrazu pracujícího rolníka ztělesnil mravní sílu a mužný životní názor, hodnoty tak dlouho hledané.
Zpodobnění rolníka je v Selských písních daleko rozsáhlejší než obraz oráče, který se někdy objevoval v předcházejících sbírkách.
Selské písně. Zpodobnění rolníka je v Selských písních daleko rozsáhlejší než obraz oráče, který se někdy objevoval v předcházejících sbírkách.
Selské písně jsou nejjednotnější Sládkovou sbírkou, a to jak ve výchozí představě a její realizaci, tak ve významové jednotě. Jednotlivé básně nelze interpretovat izolovaně - každá je pevnou součástí celku sbírky a jejich skutečný smysl vystoupí až ve vztahu k sjednocující představě, vystižené v rolníkově vztahu k zemi, společnosti a životu vůbec. Tento vztah se neomezuje pouze na situace reálné, uskutečňuje se i ideově, tedy v poměru k národu, tradici, společenskému pokroku. Některé básně působí až poněkud jednostranně a rolníkův vztah k půdě v nich vystupuje v omezeně vyhroceném projevu: sedlák je své půdy / přítel jediný. // Kažte si co chcete, / všechno je to lež; / každý od sedláka / něco chce – vy též!
Mnohé básně vyjadřují představu, že se „selský stav“ může zachovat a odolávat přílivu kapitalistického podnikání.
Ve svých „písních“ Sládek zachycuje nejrůznější roční a denní období, pracovní úkony, chvíle oddechu i rodinného štěstí: Se skřivánkem vstávám, Je tichá noc, Už to žito na souvrati, V kolik hodin na luka, Chudý byl můj statek, Ať nebe už se kalí, Ukolébavka, Dva dětské popěvky. Všechny tyto básně obohacují lyrický obraz rolníka. Mnohé texty vedle svého reálného významu působí i významem metaforickým - převažuje zde monumentalizující básnické pojmenování. Mé orné půdy každý hon / mi patří zem jak dubu, / a držím se jí jako on / vzdor psotám, časů zubu.
Výběr představ, slov i slovních obratů je pečlivě vymezen, autor rád pracuje s náznakem. Hojně využívá formy písně, která navozuje dojem lidové poezie.
Základním životním vztahem je zde rolníkův vztah k půdě, který ztělesňuje životodárnost země a lidské práce, dvě jistoty navzájem se doplňující a splývající vjedno. Rolníka básník líčí jako ideální typ sociální, vůbec nejsvobodnějším ze všech.
Vyvrcholením sbírky jsou básně reflexivní. S prostotou, střídmostí a vyrovnanou moudrostí v nich Sládek odpovídá na věčnou otázku po smyslu lidského bytí. Několika málo slovy dovede vyjádřit rolníkův naprosto věcný pohled na smrt jako na prostou přírodní nutnost. Tím dospívá k vyrovnanému pochopení lidského údělu. Názorná a dokonale vyvážená je kompozice básně Polní cestou.
Nejdříve poznáváme jednoduchý a prostý obrys skutečnosti:
Polní cestou bez příkrovu
Nesli jsme ji ke hřbitovu.
Vzdálený a obecný pohled je vystřídán množstvím detailů, které stupňují představu života, jarní přírody, až nás kontrastně malou drobností upozorní na přítomnost smrti:
Vůkol mladé žito vlálo,
skřivan zpíval, slunce plálo
na ty role otevřené,
na ty oči uzamčené.
Kontrast je dále prohlubován a rozváděn. Stále lze cítit účast lidského subjektu, hledajícího proti tíze smrti útočiště v koloběhu života. Sládkovsky pojatý kontrast života a smrti zde připomíná tradiční tvar lidové poezie s tematikou „posledních věcí člověka“. Prosté označení věcí a konkrétních životních obrazů se stává metaforou vyvolávající zneklidňující ozvěnu:
Z štěpů, jež kol cesty stály,
květy v tvář jí napadaly;
na barvínku kolem čela
zabzučela bludná včela
Nakonec nadevším zavládne klid, vyrovnané sdělení v pochopení přírodní nutnosti:
My ji nesli, druzí pěli,
od hřbitova zvony zněly.
Právě na principu jakési „složité prostoty“ jsou založeny nejúčinnější básně sbírky. Jde o básně, ve kterých nevystupuje do popředí ani význam sociální, ani vlastenecký, ty jsou všechny společně přítomny v prostém vidění věcí. Příroda a člověk, přestože se navzájem nepodřizují, zde splývají jedno."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x51dc4625d18ba.zip (10 kB)
Nezabalený formát:
J_V_Sladek_Selske_pisne_a_Ceske_znelky_I.doc (36 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse