"Výběr z básní
Sládek Josef Václav
Za dílem je vždy v závorce uvedena příslušná sbírka.
U okna (Jiskry na moři). Za tmy a mlhy se básník dívá okénkem do komůrky a při světle lampičky spatří dvě stříbrné hlavy: zadumaného stařečka a předoucí stařenku. Stařenka pološeptem zpívá písničku z mládí, stařeček k ní nakloní hlavu a usměje se na ni.
Topič (Světlou stopou). Dělník stál večer upracován u tiskařského lisu. Sáhl po archu, jejž vytiskl, a četl v něm o blahu, lásce, ptačím zpěvu a jarním větru. Zaslzel, přitiskl arch na hruď a zvolal: "Ta pohádka snad bude se mi zdát!"
Mnich (Světlou stopou). Mnich maluje miniatury do knihy legend - maluje světce, obyčejné lidi, ale i ďábly. Maluje smutek i naději. Vše sloučil v obraz, vložil do něho to, co dříve prožil.
Život (Světlou stopou). Život je kniha, kterou čteme. Jsme zaujati dějem a nedbáme toho, co se odehrává kolem. Když nastane soumrak, s povzdechem knihu odložíme - nikdo ji nedočte až do konce.
Mušketýr (Na prahu ráje). Mušketýr vládl šavlí a trestal kluky, když šli krást ovoce do sadu. Ke stáru chodil žebrat, a pokud mu někdo připomněl staré časy, vzpřímil se, sekl holí a v očích se mu zalesklo.
Srdečník (Na prahu ráje). Babička sbírala byliny proti každé bolesti a našla i srdečník. Vše dávala zadarmo, měla pouze chaloupku a malé pole u ní. Když ji syn od sebe vyhnal, potkalo ji děvče a tázalo se jí, našla-li lék, který pomáhá na bolavé srdce. Kořenářka se trpce usmála a plačíc přitakala: "Našla - našla."
Rodné mluvě (Ze života). Rodná mluva je drahý skvost, jediný odkaz našich předků. Přetrvala vše - nádhery věků, bouře a pokoření, svobodu i okovy. Zněla v písni milenců i v chrámech, zůstala naším strážným andělem. Ať zabouří jako hlas hromu dědicům vlastního domu!"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ