"Frantina
Světlá Karolína
Frantinu otec vychoval uprostřed divočiny. Je z ní rozumná a bystrá dívka, která se chystá poznat svět, o kterém jí otec vždy vyprávěl jen to nejhorší. Vydá se do vesnice, ale po cestě potká neduživého rychtáře a vezme si ho za muže.
Zandbaný statek pod její péčí vzkvétá a obec si Frantinu po rychtářově smrti zvolí rychtářkou. Jediným přítelem, který jí po manželově smrti zbyl, je čeledín Bartolom. Je daleko mladší, ale zbožný a přemýšlivý. Jednoho dne Frantina potká svého dávného přítele z dětství – dřevaře Apolína. Rozhodnou se, že se zasnoubí.
Brzy se chystá svatba. Frantina se vždy zastává lidí proti pánům, hlavně Němcům. Jednoho dne zjistí, že Apolín je vlastně nechvalně proslulý loueživý hejtman, který utlačuje lidi. Tuto ránu nese Frantina velice těžce. Když má být svatba, na několik dní zmizí z vesnice a na svatbu nepřijde.
Vrací se úplně změněná a znovu se ujímá hospodářství. Bartolom se mezitím oženil s Baruškou, získal velké věno a odstšhoval se ze dvora. Po letech se Bartolom vrací na návětěvu k rychtářce, ale najde ji umírající. Frantina ho požádá, aby ji odnesl zpět do jeskyně v lesích, kde si jako malá dívka hrávala s Apolínem.
Zároveň také Bartolomovi svěřila, jak pomstila utlačované – Apolína vylákala do jeskyně a probodla ho tam nožem, který jí kdysi daroval na památku. Nikdy Apolínovi neodpustila, protože on také nikdy nikomu neodpustil. Kdysi totiž vyprávěl o vůdci lesňáků, který se dal na loupežnictví jen proto, že mu páni zabili otce a zničili rodinu. Jeho otec byl umučen proto, že se zastával chudých.
Po Apolínově zavraždění žila rychtářka Frantina už jen pro jediné – chtěla všem lidem, kterým její bývalý manžel ublížil, nahradit jejich bolest. Prodala proto statek a nepoznána rozdávala lidem výtěžek z prodeje. Chtěla tím uskutečnit své ideály a dokázat v praxi svou lásku k bližním, a částečně také odčinit část viny, která na ní ulpěla vztahem s Apolínem."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ