Seminarky.cz > Čtenářský deník > Obsahy a rozbory děl > > Karolína Světlá: Vesnický román

Karolína Světlá: Vesnický román



Kategorie: Profi práce, Česká literatura do 20. století

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce seznamuje s dílem Vesnický román, jehož autorkou je Karolína Světlá.

Obsah

1.
Karolína Světlá: Vesnický román

Úryvek

"Vesnický román
Světlá Karolína
Vesnický román Karolíny Světlé poprvé vychází v roce 1867. Zcela otevřeně, ve stylu májovců, kteří prosazovali svobodu tvorby a pro které poprvé v české literatuře žádná látka nebyla tabu, ukazuje sociální problémy soudobé vesnice.
Antoš Jírovec se svojí matkou-vdovou je odmalička zvyklý tvrdě pracovat, a proto se jako dospělý stává pacholkem na rychtářově statku. Rychtář ale nečekaně podlehne zrádné nemoci. Rychtářka je ztrátou zdrcena a řízení statku se ujímá manžel její dcery – tvrdý a despotický mlynář, který nemá Antoše v oblibě. Jeho panovačnost zachází tak daleko, že vytrhne rychtářku z její letargie a ta nabídne Antošovi sňatek. Protože je rychtářka pohledná žena, Antoš rád souhlasí, pouze stará Jírovcová, jeho matka, je zásadně proti. Mlynář statek opouští, práce jim jde od ruky, brzy jsou nejlepší v kraji a narodí se jim dva malí chlapci. Jak ale čas běží, rychtářka se začíná o svého muže bát. Chce ho mít jen pro sebe, vymýšlí si jeho údajné zálety a tím ho od sebe neustále vzdaluje. Trápí rovněž chlapce, kteří ho mají rádi, a propast mezi manželi roste tak, že i okolí si toho všímá. Atmosféra vygraduje takovým způsobem, že se Antoš rozhodne odejít. Zavede si obchod s koňmi a domů přichází jen občas, hlavně kvůli synům.
Těsně před Antošovým odchodem se odehraje ještě jedna scéna. Na ještědské slavnosti se poslepu stíná hlava kohouta, a k hanbě všech místních mužů a chlapců ji setne mladé děvče – Sylva. Chlapci i s Antošem ji chtějí chytit, při honbě však Sylva Antoše poraní a uteče. Antoš má na ni vztek, ale nakonec je to jedno – stejně právě odjíždí. Rychtářka vidí v Sylvě spojenkyni (Sylva Antoše zpočátku nemá ráda) a přijme ji do služby. Při té příležitosti u ní svého muže neustále očerňuje a Sylva, sama neschopna lži, jí bezmezně věří. Teprve až rozhovor s Antošem o samotě jí otevře oči. Antoš opět odjíždí a Sylva, aby mu vynahradila způsobené příkoří, se vzorně stará o syny a statek a navíc se sbližuje i s jeho matkou. Rychtářka mezitím shání různé lektvary na přilákání muže zpět.
Antoš se náhodou dozvídá, jaké služby mu Sylva prokazuje, a oběma je na světě hned lépe. Jednou se vrací, obě děti mají neštovice a u jejich postýlek je pouze Sylva – rychtářka ze strachu o svoji krásnou tvář dům raději opustila. Antoš je vzteky bez sebe a podléhá nemoci také. Díky Sylvině péči se všichni uzdraví a Antoš se navzdory všem předsudkům rozhodne s rychtářkou rozvést a vzít si Sylvu, která s tím ráda souhlasí. Vše ale ztroskotá na Antošově matce, která je synovou volbou zděšena a zapřísahá ho při památce mrtvého otce, aby rychtářku neopouštěl - to na Antoše zapůsobí. Mezitím pološílená rychtářka chce u kříže na rozcestí Antoše nadosmrti proklít. Právě jde okolo Sylva a za cenu toho, že se Antoše vzdá, žádá zrušení kletby. Rychtářka šokem a zděšením umírá, Sylva upadne do nervového otřesu. Po uzdravení, přestože už by svatbě s Antošem nic nebránilo, odchází do Prahy k jeptiškám, protože je věrna slibu, který dala umírající rychtářce. Antoš se dál stará o své syny sám, a sám také umírá.
K přesvědčení čtenáře o skutečné existenci vyprávěného příběhu užívá Karolína Světlá řadu prostředků. Při seznamování se s jednotlivými postavami nejenže bývají vykresleny jejich základní povahové rysy, ale často bývá připojen i nějaký jejich životní příběh, což navozuje dojem, že se autor sám s postavami znal. Setkáme se zde také s popisem lidových pověr, pranostik, zvyků z vesnického života - vždy to je ale v rámci nějakého příběhu a nijak rozsáhle, aby příběh nebyl těmito vložkami příliš bržděn. Autentičnost příběhu je dotvářena častými časovými specifikacemi: (např. "Bylo to před 60. lety…" apod.).
Velmi zajímavý je u Světlé svět postav, zvláště pak hrdinek. Postavy si často vytvářejí své vlastní kategorie mravnosti, svůj individuální žebříček hodnot, podle kterého pak jednají. Proto se často dopouštějí činů pro tehdejší morálku neslýchaných. Vlastní pojetí morálky najdeme u všech májovců, jen hodnoty na žebříčku jsou jinak odstupňovány. Například u Hálka stojí nejvýše láska; u Světlé je to osobní sebeobětování hrdinů. Tak zde působí i příklad Antoše a Sylvy, která je nejdříve pro lásku ochotna přijmout i sociální zavržení, avšak posléze se pro milovaného muže sebeobětuje. V Sylvině výchově (byla vychovávána o samotě, sama vyrůstá – má jiné představy o světě, i její víra se odlišuje) autorka mírně revoltuje proti tradiční náboženské výchově. Tato revolta u Světlé ještě více vygraduje v dalších románech. Přes svou výchovu je Sylva spíše přírodním člověkem, proto věří v sílu rychtářčiny kletby do té míry, že Antoše opouští.
Druhou rozporuplnou postavou je Jírovcová, Antošova matka. Z jejích činů cítíme úsilí o dobro věci, které je ale v konečném důsledku korunováno neštěstím. Jírovcová věří svým pravdám do té míry, že svého syna až citově vydírá. Připomíná antickou sochu – vydrží i velký žal, jen aby dodržela, co si předsevzala.
Skoro o žádné z autorčiných postav nemůžeme říci, že je jednoznačně kladná. Cítíme jejich neurovnaný vnitřní svět, přestože jsou zvnějšku příkladně vykresleny."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x51dd16a45a8c0.zip (10 kB)
Nezabalený formát:
K_Svetla_Vesnicky_roman.doc (38 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse