"Opilé banány
Šabach Petr
Celá kniha je složena z drobných příhod, pospojovaných několika výraznějšími událostmi v životě vypravěče celého příběhu - šestnáctiletého kluka, který se svými kamarády – Honzou Břečkou a hluchoněmým Víťou vymýšlí různé kousky, aby si nějak oživili všední dny, jinak rozdělené mezi školu a hospodu …Když jsme neměli s klukama do čeho píchnout, tak jsme někdy vyráželi na vejlety vláčkem. Trasu vymejšlel Břečka. My s Víťou sme se v tom jen tak vezli, nám bylo úplně fuk, kam dojedeme. I když tak fuk nám to zase bejt nemohlo, protože existovaly místa, kde sme se báli ukázat na peróně…Proč? Protože Břečkova specialita byly provokace….
Poměrně výraznou roli v příběhu hraje vypravěčův otčím Bedřich …Moje matka to nemá s Bedřichem lehký. Bedřich je můj otčím, je to sochař a pěknej zpiťar. Čítankovej…Béďa se politicky neangažoval, jelikož nenáviděl komunisty, a čím víc je nenáviděl, tím víc chlastal…a jeho kamarád - stejný opilec - sochař Fábera. Právě Fábera přichází s návrhem vytvoření velké sochy generála Rybalka, což by jim oboum přineslo poměrně velkou finanční částku. Bedřich se nechá dlouho přemlouvat, protože jeho nenávist ke straně je opravdu velká, ale poté, co propije našetřené peníze na cestu k moři, mu nic jiného ani nezbývá. …Béďa měl z toho svýho Rybalka hrozný deprese. Ne, že by se mu nepoved. Právě navopak. Poved se mu až moc. „Dyť to vypadá, jako bych to dělal s láskou…“ bědoval v ateliéru a lil do sebe kořalku…. Ovšem ve chvíli, kdy je socha konečně hotová, zaslechne Béďa na Svobodné Evropě jméno své přítelkyně ( vypravěčovy matky) …Seděl a přežvykoval a najednou přežvykovat přestal a já taky, ale nebylo o čem diskutovat – z rádia se ozvalo mámino jméno. Béďa na mámu zíral a máma se jen plaše usmála a uhladila si vlasy, jako kdyby jí záleželo hlavně na tom, aby byla v tuhle chvíli pěkná. Otčím byl bílej jak stěna…a rozhodne se vytvořenou sochu zničit.
Mezitím, co Béďa s Fáberou vytváří svého Rybalka, kluci v hospodách u piva neustále přemýšlí o tom, co by mohli dělat v létě. Až Břečku napadne, že by mohli jet k moři. A to vypůjčeným-ukradeným autem Břečkova otce. Řídit měl původně Břečka sám, ale po šílené jízdě, kdy dvakrát nabrali policajta, protože brzdy auta nebyly právě v nejlepším stavu, se rozhodli svěřit řízení někomu, kdo se v autech vyzná a hlavně má řidičský průkaz. Takového člověka našli v hospodském lidovém vypravěči Jirkovi Ptáčníkovi. Při zkušební jízdě ale urazili cizímu automobilu dveře a málem zranili i řidičku. Jirkovi naměřili promili alkoholu v krvi a vše se dostalo až k soudu, který naštěstí skončil pro Jirku tou nejmenší podmínkou. Z cesty k moři samozřejmě sešlo.
V této době se také hlavní hrdina seznamuje s krásnou dívkou Danou = Dálavou. Jeho bratranec ji totiž učí na gymnáziu ruštinu a dohodil ho k Dálavě jako výborného studenta na doučování, přestože on neumí rusky skoro ani slovo. Samozřejmě se do dívky zamiluje a pak už jeho snažení směřuje pouze k jednomu cíli, který se určitě nerovná jedničce z ruštiny na Danině vysvědčení. Po jistých peripetiích se mu nakonec vysněné splní a stane se mužem, i když jsou v inkriminované chvíli přistiženi vracejícími se rodiči."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ