"Loutky a dělníci boží
Šalda František X.
Inženýr Frank Lamberk byl vychováván svým otcem, zámožným továrníkem, zcela prakticky; tříbili mu rozum, zanedbali však cit. Jednostranná výchova se mnohdy vymstí; probouzí rodové dravčí, vladařské pudy a nutí k doplnění opomíjených duchovních hodnot. Frank odmítá převzít otcovo dědictví a věnuje se hudbě. Když se od otce odklonila i jeho energická dcera Michaela, opuštěný stařec, který se stal loutkou svých hmotařských vášní, ztrácí zájem o své díle, klesá, stává se kořistí prohnané ženy a umírá, přičemž zanechává dětem jenom jejich zákonitý podíl.
Z Franka se stal sobecký kořistník. Chce vládnout, užívat rozkoší, cítí svou pýchu a sílu a získá současně dvě dívky: Kornelii Nikodymovou, která jej miluje s mystickým zanícením duchovně a neživotně, a malířku Šimonku Vintířovou, která ho zbožňuje bezelstnou a čistou láskou. Kornelie trpí stálým rozcitlivěním, sebekritikou, jíž se odvrací od života. Frank ji uráží svým cynismem, její utrpení mu působí rozkoš. Po vášnivém projevu se s ním rozchází navždy. Šimonka, zdrcená jeho nevírou, se provdá za starého ředitele cukrovaru Malovce, s nímž odchází do Vídně. Nezoufá, nehýčká své starosti a bolesti, naopak, hledá útěchu v ubohých vídeňských dětech, jichž se ujímá. Kornelie umírá souchotinami. Neuměla se chopit života a život rozdrtil tuto rozpolcenou loutku. Podobný osud stíhá Frankovu sestru Michaelu. I ta se zahleděla příliš do sebe, chce ukojit sobecké choutky, miluje vášnivé dobrodružství druha Pirkána, a když ji ten opustí, končí sebevraždou.
A tu Frank prožívá velkou vnitřní změnu. Cítí svůj podíl na smrti otcově, obou dívek i na utrpení Šimončině. Zpokorněl, objevil své zmučené srdce. Z loutky, která se bezohledně hnala za rozkoší, se stává dělník boží. Obdělává svůj rodný majetek, všímá si venkovského života, jeho tvrdé morálky, pomáhá, kde může. A Šimonka? Opatruje obětavě s nasazením všech sil svého nemocného muže, zoceluje se vnitřně, poznává smysl sebekázně, vidí, že účelem života je boj se světem, ne útěk z něho. Práce ji naučila důvěře v život.
A když její muž zemřel, setkali se na společné dráze tito dva dělníci boží a „nebylo jiné radosti Frankovi než sloužit jí, jako Šimonce sloužit jemu. A tak andělé přisluhovali zase neustále jim a každá hodina života jejich byla svatá.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ