"Dědovy vrásky
Šolc Václav
Dědeček vypráví vnukovi o svém životě. Jeho otec zemřel a hospodářství vedla stará matka. V té době byly ještě roboty, ale jejich pole bylo roboty zproštěno. V sousedství byl panský dvůr a dědeček často viděl, jak krutě a surově se s robotníky jednalo. Zvlášť krutý byl jeden německý správce.
Němec jednou kopal a mlátil jakéhosi starce. Dědeček se už neovládl a byl by Němce zabil, kdyby ho neodtrhli ostatní robotníci. Za to si správce vymyslel, že i lán dědečkovy rodiny je robotní, a přinutil je k práci pro pány.
Dědeček dřinu trpělivě snášel, ale jednou si správce vymyslel, že do roboty musí i stařičká matka. Tu tvrdá práce brzy utýrala, až nakonec zemřela. Dědeček začal číst bibli, aby si ulevil. Četl z ní také sousedům a za chvíli už měli bibli všichni ve vesnici. Dozvěděl se o tom správce a poslal kněze, který bible spálil.
Dědečkovi bylo v chalupě smutno, a tak k sobě na čas vzal šumaře, který hrál na housle na matčině pohřbu. Opět ale přišel správce a rozbil šumaři housle. Hospodářství začalo časem upadat, a tak se dědeček rozhodl, že se ožení. Zajímal se o krásnou dívku, ale kolem té se točil i správce. Matka dívky ale správce vyhodila a dcera musela do roboty.
Verbovalo se zrovna na vojnu. Dědeček klečel u oltáře se svou milou, když tu náhle přišli verbíři a odvlekli ho na vojnu s Turky. V boji ztratil nohu a stěží se doplazil zpátky do rodné vsi. Jeho milá byla už po smrti. Přišla neúroda, sucho, horko, hlad a mor. Všichni doufali, že správce vydá jídlo z panských skladů chudákům, ale ten všechny vyhnal a dědečka nechal zavřít do hladomorny.
Dědeček strávil v hladomorně sedm let. Když se vrátil domů, začal opravovat dům, ale správce ho vyhnal do světa. Dědeček začal žebrat po světě. Jednou přišel do chalupy a našel tam starou ženu, se kterou postavil dům a oženil se s ní."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ