"Osud člověka
Šolochov Michail
Šolochovova kniha Osud člověka je pozoruhodná zejména netradičním přístupem k problematice války a jejích zničujících následků na životy prostých lidí. Mezi ostatními ruskými knihami o druhé světové válce vyniká tím, že nepopisuje osudy hrdinných vojáků, odvahu bojovníků ani rozvahu partyzánů, ale tragické, bolestivé zkušenosti bezvýznamného člověka, který byl do války zatažen takřka proti své vůli.
Příběh je zpočátku vyprávěn autorem, který cestuje po Rusku roku 1946, tedy v době těsně po druhé světové válce. Projíždí zničenou a zpustošenou zemí, která se teprve vzpamatovává z utrpených hrůz, a po cestě naráží na stále další a další tragické připomínky válečného běsnění a ničení. U jednoho převozu se setkává se starším mužem a malým chlapcem. Muž chlapci vypráví různé příhody a hraje si s ním. Autor se dá s mužem do řeči. Ten se představí jako Andrej Sokolov a začne mu vyprávět příběh svého života.
Sokolov byl v době vypuknutí války řidičem ve Voroněži. Službu měl zpočátku lehkou, s postupujícími boji se však dostával stále blíže a blíže k frontě a často se ocital v nebezpečných situací a pod nepřátelskou palbu. Vždy si však dokázal udržet chladnou hlavu a díky své odvaze a rozvaze si mnohokrát zachránil život.
Jednoho dne mu však štěstí nepřeje. Je zajat a deportován do Německa na nucené práce. V pracovním táboře panují otřesné podmínky, Sokolovovi se přesto podaří přežít a zachovat si lidskost. Dva roky pracuje v dolech, posléze je přidělen k jednomu německému majorovi jako vojenský řidič.
Na frontě se mu zázrakem podaří přejet frontu a dostat se k ruské armádě. Po pobytu v nemocnici se vydává zpět do rodného města. Zde se dovídá, že jeho manželka i dvě dcery byly zabity. Sokolov, pln hněvu a beznaděje, se vrací na frontu. V poslední den války přijde poslední krutá rána osudu – jeho syn umírá v Berlíně.
Po válce začne opět pracovat jako řidič a ujme se sirotka Váňušky, o kterého se stará jako o vlastního syna. Dobře si s ním rozumí a Váňuška je mu alespoň částečnou náhradou za ztracenou rodinu. Oba jsou zrovna na cestě za prací do méně zničených oblastí Ruska. Vyznění knihy je celkově optimistické."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ