"Bludné duše
Třebízský Václav Beneš
V Jiřicích u Slaného - v Podlesácku - byl rychtářem sedlák Květ, člověk dobrý, měkký, trpělivý, ale hrdý na svou selskou čest. Jediná dcera Světluška byla jeho pýchou; velmi ráda četla knihy, které jí donášel tajemný, vysoký a nesmírně vyzáblý stařec Refunda, o němž si lid vyprávěl, že je šlechtického původu. V Jiřicích kázal dobrý, ale omezený farář z Okrouhlína, kde spravoval faru. Po dlouhý čas svědomitě kázal, že sedlák má poslouchat svého pána. Měl v opatrovnictví mladého kaplana, který plál ušlechtilým vlastenectvím. Mladíka brzy proslavila kázání, na nichž se hrdě hlásil k lidu a podněcoval lásku k vlasti. Faráři se ovšem nelíbila.
V té době se vedlo selskému lidu velmi špatně - robotou a útiskem byli sice otupěni více než dost, ale myšlenka na svobodu je stále trápila. V takovém ovzduší vyrůstají lidé zlí. Takovým byl i sedlák Ouřada, příbuzný Květův, ale jeho nepřítel, jenž sám chtěl být rychtářem, a proto často Květa udával u vrchnosti. A bylo také proč. Hrdá Květova duše nemohla snést způsob, jak se zacházelo se selským lidem. Když pak došlo jednou od vrchnosti nařízení, aby se dostavili sedláci k honu, jehož se zúčastní i sám kníže, a aby přišli v čistém svátečním oděvu a při honu nepromluvili ani slovo česky, vzepřela se na popud sedláka Květa celá vesnice. Jenom Ouřada ponižujícího příkazu uposlechl. Byl zato odměněn, tím, že mu bylo přisouzeno rychtářské právo, odňaté nepohodlnému Květovi.
Na honu kníže ze zlosti zastřelil hezkého chlapce, který zpíval českou píseň. Brzy potom přišel rozkaz, aby byli mrtví pochováni v plátěných pytlích místo v rakvích - celá vesnice se opět tomu nařízení vzepřela. Ouřada vzpouru udal, Květ a sedlák Skůra byli zatčeni a uvězněni, a marné byly prosby Světlušky i okrouhlínského kaplana, který za Květa prosil u vrchnosti, poněvadž miloval Světlušku. Na Refundův podnět vypukla selská vzpoura a zachvátila celé Podlesí. Refunda vysvobodil obratným jednáním s pověrčivým žalářníkem oba uvězněné sousedy a ti se připojili k povstalcům. Květova žena zatím zemřela. Povstalci vypálili čtyři dvory. Bylo proti nim posláno vojsko. Sedlákům velel Refunda. Jeho dílo podlamoval jeho starý nepřítel, poustevník Jarolím, jenž varoval sedláky, shromážděné v lesích, a by se nevydávali v nebezpečenství, aby se podřídili vrchnosti. Ale Refunda překazil tuto poustevníkovu podvratnou činnost. Dověděl se, že kníže, majitel onoho kraje, se usídlil v Praze, neboť právě utíkal před morem, který se rozmohl ve Vídni. Refunda, bývalý hrabě Kolovrat a dávný milenec Lucie, sestry knížete, osobním zakročením získal odpuštění všemu lidu.
Zatím se však vojsko již chystalo k útoku na sedláky, mezi něž přibyl i okroulínský kaplan. Neohrožený duchovní byl Vavřinou, jediný Ouřadovým synem, zastřelen, poněvadž Vavřina na něj žárlil kvůli Světlušce. Útok vojska byl zastaven a Světluška pochovala okrouhlického kaplana a poznala i jeho starou matku. Po několika letech se šťastně provdala. Vavřina se dal ze zoufalství na vojnu a byl zmrzačen. Refunda, tvůrce velkého díla osvobození, brzy potom zemřel."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ