"Fidlovačka
Tyl Josef Kajetán
Když Josef Kajetán Tyl psal svou novou frašku Fidlovačka, jistě věřil v její úspěch, ale ani ve snu ho zřejmě nenapadlo, že to bude úspěch celonárodní. Nikoliv hry, ale písně. Krátké a podle Tyla údajně nezáživné. Dokonce prý přemýšlel, že ji ze hry vyškrtne, ale František Škroup ho přemluvil, aby ji tam nechal, i když i on ji pokládal za méně zdařilou. A tak se stalo, že píseň, kterou mnozí odsoudili k zániku, v ději zůstala. Podle mnoha legend vznikla v noci, kdy zemřela Škroupova žena. Ta však prokazatelně zemřela až tři roky po uvedení Fidlovačky. Další legendy pak uvádějí, že píseň vznikla v předvečer premiéry. Takový je prapůvod české státní hymny.
Fidlovačka aneb: Žádný hněv a žádná rvačka, „čtvero obrazů dle života pražského“ byla poprvé uvedena 21.12.1834 odpoledne ve Stavovském divadle. Byla v pořadí druhou Tylovou hrou. Tehdy nebyla úspěšná, hrála se pouze dvakrát. Kritika jí vyčítala obhroublost a sprosté prostředí. Sám Tyl nazval Fidlovačku „přenešťastným plodem“ a v následujícím tvůrčím období dokonce rezignoval na hru z českého soudobého života. Knižně vyšla hra poprvé roku 1877, ale tato verze byla neúplná.
Tyl se ve Fidlovačce opřel o žánr tzv. vídeňské lokální frašky, tedy o žánr, který se opíral vyzkoušené konvence a dobrou znalost prostředí a u diváků se těšil tehdy velké oblibě i díky tomu, že jeho nedílnou součástí byly hudba, zpěv a tanec.
Název hry – Fidlovačka znamená označení tradiční lidové veselice, slavnosti, pořádané pravidelně ševcovským cechem. Konala se vždy první středu po Velikonocích. Lid se sešel na rozlehlé louce v Nuselském údolí, pilo se, tančilo a hodovalo.
V centru samotného děje, který však svou skladbou připomíná spíše podklad pro muzikál či operetu – jde v podstatě o ucelená čísla, spojená písněmi – stojí mladý pár, který musí obhájit svou lásku vůči předsudkům. Syn ševce Václava Kroutila, velkého vlastence a čechomila, se vrací ze „zkušené“ a těší se na svou Lidušku, ačkoliv ho trápí mírná obava - otec ho v dopise upozornil na to, že se kolem ní točí více potenciálních ženichů, kteří jsou na tom finančně lépe. Za vším stojí Liduščina teta, bohatá máselnice Mastílková, která jde velmi po penězích, proto by raději Lidušku viděla v náručí bohatého muže, a navíc jí vadí Kroutilovo vlastenectví a hrdost na naší zemi, lid a jazyk. Mastílková je ve hře prezentovaná jako prototyp z tehdejší poněmčené měšťanské vrstvy. Liduška však Jeníka miluje a po dobu jeho pobytu v cizině mu byla věrná. Své služby a pomoc mladým zamilovaným nabízí dohazovač Kozelka, ten je ale prolhaný šibal a baví ho si z lidí utahovat, takže se mu podaří Mastílkovou i Kroutila naopak ještě více rozhádat. Druhým mileneckým párem, který je prezentován ve hře, je Andreas zamilovaný do Margarety. Bohužel je vytrvale odmítán a navíc mu cestu zkříží bohatý sok baron Dudek. Mastílková rychle zavětří a v baronu Dudkovi vidí nadějnou partii pro Lidušku. Začne si ho více zvát do svého domu, kde pořádá pravidelné snobské večírky. Mezi návštěvníky takovýchto dýchánku patřili například (ve hře důkladně zkarikovaní) básník a recenzent Hvězdoleský , dohazovač Kozelka , vdova Klinkáčková či uzenář Hubínek. Objeví se tam však i Jeník, kterého pozval opět pro své pobavení Kozelka, a namluvil mu, že je situace s Mastílkovou již v pořádku.Jeníkovi se celá „společnost“ včetně barona Dudka ze srdce vysměje. Jeník je velmi raněn. Následně se dozvídáme, že baron Dudek není žádný bohatý šlechtic, ale naopak má velké problémy sehnat peníze, které dluží lichvářskému Židovi Živelesovi. Neváhá na jeho naléhání o vrácení částky dokonce lstí obrat Margaretku o šperky. Jeníkův otec naléhá, aby si jeho syn našel jiné děvče a na Lidušku navždy zapomněl. Velké trápení s nešťastnou láskou zažívá i Andreas, velmi žárlí, protože mu Živeles prozradil, jak viděl Margaretu v náručí jiného. Svůj žal jde zapít do hospody. Jaké je jeho překvapení, když se na něj venku ve tmě vrhne jakási žena a začne ho líbat. V šoku pak oba zjistí, že jde o omyl, Margareta tam čekala na barona. Andreas potká Mastílkovou a vše jí práskne. Všichni se scházejí u příležitosti fidlovačky. Dudek se snaží z trapasu vylhat s tím, že Margareta pro něj nic neznamená a Andreas opět neudrží svou prudkost v patřičných mezích. Margareta je dotčená a řekne proto Mastílkové celou pravdu. Stará lakotná máselnice zuří. Dudkovým úplným koncem je ještě příchod Živelese, prozradí se tudíž i vše o jeho půjčených penězích. Mastílková udělá obrovskou scénu a většina lidí se jí vysměje. Jeník se jí však ujímá a odvádí jí domů. Vše spěje k dobrému konci. Drábové odvádějí Dudka, obviněného za ublížení na zdraví, Andreas se usmířil s Margaretou a Mastílková i Kroutil nakonec souhlasí se svatbou mladých."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ