"Poslední Orebita
Vocel Jan Erazím
Uherský vladař Jan Korvín prchal na podzim roku 1448 z Turecka. Tam se na nějaký čas ukryl v rákosí na břehu široké řeky Temeše. Jeho nepřátelé, srbští vojáci, ho však v rákosí našli. Dvanáct jich začalo Korvína pronásledovat a jeden z nich, Javornich, ho zranil dýkou. Sám byl však v potyčce těžce zraněn mečem a záhy zemřel.
Korvín nakonec z pasti unikl a mladý Janoš Tornak ho tajně ukryl do chatrče ke svému slepému otci. Zanedlouho do chatrče přišel vysoký muž se zraněnou hlavou, kterou měl obvázanou pestrobarevným šátkem. Byl to Orebita, jediný zbylý z těch, kteří bojovali na Kosově poli s Muratovými vojáky a byli poraženi.
Orebita byl v boji těžce zraněn a spadl na zem mezi mrtvé vojáky. Z rány se však po nějakém čase vzpamatoval. Když vzhlédl, spatřil před sebou nad mrtvolami spolubojovníků vztyčenou korouhev orebitského sboru. Sundal ji a ovinul si ji kolem prsou. Takto vyprávěl Orebita svůj příběh v chatrči. Vtom se ale ve dveřích chatrče znenadání objevili dva Srbové. První se ihned obrátil na útěk, ale druhý hodil do chatrče nůž a utekl až poté.
Slepého starce zabil hozený nůž. Orebita druhý den ráno vyšel do houští a u řeky spatřil šest žoldnéřů. Za chvíli se žoldnéři objevili v houští a strhla se bitka. Jeden ze žoldnéřů Orebitu napadl, ale ten ho po krátkém boji zabil. Mezitím se boj rozhořel i u chatrče. Orebita uprostřed boje křičel na Korvína a chtěl, aby král utekl a zachránil alespoň vlastní život. Korvín však jeho varování nedbal a srdnatě se dál bil se žoldnéři.
Orebita skolil na zem jednoho ze Srbů, ten se ale po chvíli vzpamatoval a podpálil chatrč. Janoš jednomu z nepřátel zasadil ránu do hlavy, další ho ale zranil. Korvín byl nakonec svázán a padl do zajetí krále Jiřího, zrádného a despotického vládce. Orebita zahynul v chatrči uprostřed plamenů. Do poslední chvíle držel v rukou kališnický prapor."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ