"Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
Vratislav Václav z Mitrovic
Mladý český šlechtic líčí dobrodružnou pouť, kterou vykonal s padesátičlenným poselstvem císaře Rudolfa II. pod vedením císařského dvorního rady pana Bedřicha Krekvice do Cařihradu. Z Vídně jeli obvyklou cestou po Dunaji přes Komárno k pohraničnímu Ostřehomu, kde je očekával turecký průvod. Tam Václav po prvé vidí turecké janičáry. Poté co odevzdají mnoho darů bašeti budínskému, poznávají nevídaný turecký přepych – turecké lázně, pobožnosti a zámky. Dále pokračují k Bělehradu, odkud již jedou na vozech k Sofii. Autor líčí nepohodlné a nečisté turecké hospody, kde pocestní nocují spolu s tažnými zvířaty. Daleko lépe se výpravě nocuje v nemocnicích. S nadšením pozorují krásné kroje a pestrou výzdobu bulharských žen, v Drinopolu obdivují nádherné chrámy.
V Cařihradě odevzdali další vzácné dary sultánovi Muradovi III. i všem vlivným hodnostářům. Sultán obdržel navíc od císaře 45 tisíc tolarů. Při slavnostní hostině mají sice hojnost slepičího i skopového masa, rýžové kaše (celkem asi 60 různých pokrmů), nechutnají jim však podivné saláty. Místo vína sluhové nalévají sladkou citronádu. Život v Cařihradě je pozoruhodný. Cirkusové hry se střídají s pátečními rytířskými pouličními zápasy. Poselstvo vidí sultánovy proslulé konírny a zahrady, pozoruje krmení potulných koček, psů ptáků a ryb, diví se nezvyklé úctě k papíru (píše se na něj jméno Boží). Tak jim rychle a příjemně uplyne první rok pobytu v cizině.
Avšak po roce nastává obrat. Císař neposlal sultánovi povinný roční poplatek. Krekvic je usvědčen z vyzvědačství, poté ho odvezou k vojsku Sinana paši, hyne kdesi u Bělehradu. Jeho družina je vedena v řetězech s železnými kruhy kolem krku na popraviště a pak odsouzena k těžké práci na galérách. Po půl roce uvrhnou českou výpravu do nejstrašnějšího cařihradského vězení – Černé věže. Tam ve věčné tmě, s pouty na nohou stráví dva roky o hladu a žízni. Na štěstí mají soucitného dozorce, který jim umožňuje opatřit si svíčky, knihy i materiál k vázání punčoch, rukavic a měšců (takto si opatřují skrovný výdělek).
Konečně si na ně vzpomněl Ibrahim paše, Krekvicův přítel - na jeho přímluvu se nový sultán Mohamed III. rozhodl pro propuštění evropských zajatců. Na svobodu se však dostanou teprve tehdy, až složí 200 dukátů svému dozorci Mehemet agovi. S průvodem anglického vyslance se vracejí ke svým rodinám po dlouhých čtyřech letech (1591 - 1595)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ