"Krátký jeho svět
Winter Zikmund
Mladý, nezkušený Jan Pistor přišel do Prahy učit na týnské škole. Byl chudý, bydlel v malém pokoji a jedl se žáky ve školní kuchyni. Chtěl se zdokonalit ve studiích. Jeho představeným byl rektor Marchio Žďárský, ještě dost mladý mistr, svobodný. Tomu se líbila statná paní Marta, hezká manželka kupce Bognara, bydlícího v domě Sedlčanských, kde byla hospoda (blízko masných krámů u sv. Jakuba). Marchio pověděl Martě, že Jan je z Třebenic, tudíž její rodák, a paní Marta neopomenula potom při žádné příležitosti zastavit se a promluvit si ním. Přitom vždy vzkázala pozdrav Marchionovi. S rektorem šel někdy Jan do hospody k Sedlčanským, kam chodíval soused kovář, nějaký malíř a mimojiné také třebenický Rychlík. Jednou se Janovi zdálo, že Marchio si příliš všímá paní Marty. Ta se sice vždy baví s hosty, ale tentokrát její manžel začne skutečně žárlit. Janovo podezření, že Marchio miluje Martu, se potvrdilo, když mu jeden z jeho učňů přinesl milostný dopis Martě adresovaný. Teprve teď Marchio zjistil, že je jeho představený zamilovaný do Marty a že vzkazy, které Jan Martě donášel, byly data a místa jejich schůzek. Jan se snažil Martě dopis vrátit, ale nebyla k tomu vhodná příležitost. Brzy přišli pro něj do školy, aby šel do hospody, kde byli již známí a rodáci, mezi nimi i Marta. Dostavil se tam i Bognar, který si všiml, jak Jan předává dopis Martě. Po skončení zábavy pozval Rychlíka s Janem na sklenku dobrého pití. Nechtělo se jim, ale když opětované - ač nevlídné - pozvání potvrdila také Marta, šli. Byli velice překvapeni rozhořčenou řečí Bognarovou, jenž potom tasil kord. Rychlík se bránil kordem, převrhl stůl před Bognara, svíčka zhasla - a Bognar sekal a píchal. Rychlík vykřikl, že je zraněn na ruce, Jan těžce dýchal v koutě. Křikem byli přilákáni lidé, kteří přinesli louče a spatřili, co se stalo - Jan měl posekanou hlavu a kord mu čněl z hrudi, Rychlík byl poraněn. Rychtář Vranovský odvedl Bognara do žaláře, ač Marta protestovala a muže bránila, neboť se bála, že přijde o majetek. Poněvadž se Bognar vymlouval a kancléř Heydelius ho chtěl pustit, navrhoval Vranovský boží soud. Byla tedy Janova mrtvola přinesena před portál týnského kostela, Bognar musel říkat formuli po rychtáři a vložit malíček do zraněného Janova boku; objevilo se několik kapek krve, což byl důkaz proti Bognarovi, který byl odsouzen k smrti, ale vzápětí osvobozen pro nedostatek důkazů. Odstěhoval se z Prahy do Německa, kde zůstal až do své smrti."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ