"Kdo zná film Cech panen kutnohorských, vybaví si jistě scénu, kde Mikuláš Dačický vesele ve vězení zpívá, že víno sázel „praotec Noé“. Měl pravdu, neboť biblická kniha Genesis praví, že po přistání na Araratu započal Noe budovat vinice. Počátky šlechtění vína patří zřejmě již do dob přelomu 6. a 5. tisíciletí př.n.l., běžně se vinná réva pěstovala v Asýrii a Babylonii, odtud se pak šířila do Egypta, kde se snad pěstovalo až osm odrůd. Ve 2. tis. př.n.l. se víno pěstovalo v Řecku, odkud se šířilo přes Sicílii do Říma a dále do Evropy. Staří Římané znali až osmdesát vinných odrůd.
O pití vína se dochovala řada pramenů, ať už Chamurrapiho zákoník, nástěné malby v Egyptě nebo Starý zákon. Řecký bůh Dionýsos byl bohem vína, vinobraní a extáze.
V antických dobách vznikalo víno tak, že z hroznů se vylisovala šťáva, mustum, která se nechala kvasit v šestisetlitrových hliněných nádobách vymazaných smolou a voskem. Tyto nádoby byly zapuštěny v hlubokých sklepích do vrstvy písku, aby se uchovala stabilní teplota. Po vykvašení bylo víno na rok až dva uchováváno v menších nádobách, pak se stáčelo do dvouuchých amfor uzavřených poté korkem nebo posádrovanými zátkami. Amfory pak byly zahrabány do země nebo ponořeny do mořské vody a víno v nich zrálo. Římané znali už filtrování vína, vylepšovali také jeho chuť a barvu, a to přidáním popela, pryskyřice nebo mořské vody. Víno neředěné se podávalo slazené medem, jinak se vždy mísilo s vodou ve speciálních nádobách k tomu určených - v tzv. kratérech. "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ