"Po prvním fotbalovém zápase následovaly další první zážitky. Naučil jsem je hrát na schovávanou, což ocenili především ti nejmenší, nejrůznější honičky, rybičky, rybičky, rybáři jedou, páku, jakýsi druh pozemního hokeje, upravené rugby, zvláštní variantu basketbalu a kdo ví, co ještě.
Vyprávěl jsem jim o zemích, které jsem procestoval, a celkově o světě kolem. Povídal jsem jim o lidech, o tom, jak jsou živí a co všechno dělají a jak si nakonec ničeho neváží. Snažil jsem se, aby měli radost, že mohou rozhodovat o vlastním životě. Asi po měsíci jsem s několika dobrovolníky nacvičil první malé divadelní představení – líbilo se tolik, že se stalo tradicí, aby si každý týden nějaká skupinka jednoduché a krátké představení nacvičila.
Občas jsme i ale museli dávat pozor, co se ve skladu děje, protože každé druhé pondělí k nám dorazila dodávka s vousatým řidičem. Ten si pokaždé zapálil cigaretu, vytáhl krabici z kufru, prohlédl sklad a našel pro ni místo na jednom z regálů. Jedna taková jeho návštěva přinesla do skladu velké pozdvižení.
Jako obvykle jsme v neděli večer všechno poskládali, aby to vypadalo, že se nic nezměnilo. Druhý den ráno jsme jen čekali, až se otevřou vrata, dovnitř se nahrne cigaretový kouř a David – jak se vousatý řidič jmenoval – položí na přeplněnou poličku další krabici. Tentokrát bylo všechno jinak. Neobjevil se cigaretový kouř ani krabice. Místo toho se řidič potýkal s plastovým modelem na oblečení."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ