"Dílo můžeme zařadit do České literatury mezi válkami, 20 let mezi válkami = hvězdná éra české literatury, vrcholné období, tvoří např. Čapkové, Kafka, Seifert, Nezval. Každý si píše po svém, literatura je velmi pestrá, vznikají literární skupiny, zkouší se různé literární směry.
1) literatura není omezována zhora, není cenzurována, není ideolohicky ovlivňována
2) literatura nemusí nahrazovat politiku
3) rozvoji české lit. pomáhá svobodný kontakt se svět. Lit., doba překladatelství
4) čes. Lit. povznáší vysoká úroveň literární kritiky – F. X. Šalda, Jan Mukařovský
Dílo spadá do filozofické prózy – častější v letech těsně po válce, ve 20. letech je ovlivněna válečnou zkušeností, snaží se dopátrat smyslu lidského života, válka otřásla žebříčkem hodnot, náboženstvím. Autoři se snaží vysvětlit, co cítí, většinou obavy, pohled na svět, vysvětlují to prostřednictvím smyšleného příběhu, používají fantastické představy, zmatené vize, vysvětlují, jak se dívají na svět kolem sebe. Autoři prožívají pochybnosti, jistoty jsou pryč, pocity nejistoty. Nárůst těchto pocitů souvisí s expresionismem.
Autor patří do pražské německé literatury. Osídlení Němců v Čechách bylo od 13. stol., německá komunita v zahraničí, později ve velkých městech ( Praha, Brno ). Soužití Čechů a Němců po řadu století fungovalo bez problému až do 19. stol., kdy se oba národy začaly soustřeďovat na vlastní identitu. Spory vrcholí v 19. - 20. stol., zhoršilo se to 1. sv. válkou, řada Němců zůstala v Čechách i po vzniku ČSR, např. Kafka, mají židovské vyznání.

Franz Kafka

Označuje se za zakladatele literatury existenciální a absurdní. Pocházel z židovské, obchodnické, pražské, dobře situované rodiny, se svými příbuznými těžko hledal společnou řeč. Studoval práva, získal místo právníka v pojišťovně, nenáviděl to. Měl komplikovaný vztah k ženám, vážný vztah k Mileně Jeseňské, spíše jen v duchovní sféře. Byl přehnaně sebekritický, požádal přítele Maxe Broda, aby zničil jeho spisy, neudělal tak, přes Kafkovu vůli vydal jeho texty.
- v prózách najdeme pocity osamělosti, ohrožení, strachu, úzkosti
Psal německy někdy i česky, hrdinové jsou stíháni ranami osudu, trestáni za viny, které si neuvědomují, typická je mlhavost, nejednoznačnost.
- prostředí: Praha, židovské uličky, Staré město
 autor povídky: Proměna
 románů: Proces
Zámek
Nezvěstný
Proměna
Stručný obsah:
Kniha začíná probuzením Řehoře Samsy. Chce vstát a jít do práce, ale zjistí, že nemůže, protože je brouk. Nad tím si ale nijak nezoufá, nejvíce ho trápí, že se nemůže dostat do práce. Když za Řehořem přijde prokurista, aby se zeptal proč není v práci, dovídají se o jeho stavu už všichni členové rodiny. Rodina se nejdříve snaží se o Řehoře všemožně postarat, postupně ale ztrácí zájem a zapomíná na něj. I jeho sestra Markétka, která mu věnuje největší pozornost. Jeho pokoj se postupně stane odkladištěm pro nepotřebné věci. Řehoř postupně slábne a nakonec umírá.

Styl povídky:
Proměna obsahuje typické kafkovské prvky jako pocit bezvýchodnosti (přestože Řehoř do konce doufá v jakýkoli pozitivní zvrat svého osudu), absurditu (svou proměnu přijal Řehoř s klidem), komicko-tragické momenty (otec bojuje proti Řehořovi házením jablek) i humor. Proměna je dokonce často považována za jedno z nejhumornějších Kafkových děl, jednak využíváním kontrastu racionálního uvažování a absurdní situace proměny v hmyz, jednak užitím paradoxních slovních spojení typu: …„a už klepal na jedny z postranních dveří otec, slabě, ale zato pěstí.“ "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ