"Psaní je o pocitu
Nemůžu přesně říct, kdy jsem začala psát nebo kdy jsem si uvědomila, že mě to baví a chci psát. Pamatuji si, když jsem jela s rodiči o prázdninách na dovolenou do Prachovských skal. Vzala jsem si tehdy á-pětkový čtverečkovaný sešit a napsala jsem prvních pár slov. Nedá se říct, že bych se snad snažila napsat něco, co by si jednou mohli přečíst i jiní lidé. Vím, že se mi prostě líbilo, jak přibývají písmenka (možná o to víc, že jsem z touhy po nějakém vzdoru psala tiskacím písmem místo psacího). Přiznám se, že tohle mě na psaní fascinuje doteď.
Ve chvílích, kdy nemám chuť psát, kdy mám pocit, že nic, co jsem napsala, nedává smysl, kdy mám pocit, že to nikam nevede - nejlepší je projet všechny ty desítky stránek, které jsem už popsala. Ať už je to na počítači nebo v sešitě, každé písmenko jako by mě pohánělo znovu vpřed. Jako bych tvořila ohromnou rodinu, která by mohla zaniknout, kdybych psát přestala.
Všechno kolem mě, jako by jen čekalo, až ten nápad uchopím, začnu si s ním hrát a nakonec sepíšu. Pro mě je psaní o pocitu, o pocitu, který můžu cítit z každého písmene, z každé dobře vystavěné věty, z každé popsané stránky, z každého nápadu. Pocit je to, co mě pohání kupředu, i když mám spisovatelský blok. A jestli mi ten pocit vydrží, budu psát vždycky."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ