Seminarky.cz > Čtenářský deník > Obsahy a rozbory děl > > Rozbory odborné literatury - Základy společenských věd

Rozbory odborné literatury - Základy společenských věd


Kategorie: Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Škola: Gymnázium Jaroslava Heyrovského, Praha 5, Mezi Školami 2475, Praha 5

Charakteristika: Rozbory pěti odborných publikací (resp. jednotlivých kapitol z nich) z oboru Základy společenských věd, 7. ročník gymnázia/3. ročník SŠ, vhodné například k ústní maturitní zkoušce ze ZSV.

Obsah

1.
BRAUDEL, Fernand. Dynamika kapitalismu. Kapitola 2. Jak směny probíhají.
2.
DURKHEIM, Émile. Společenská dělba práce. Kapitola III. Sekundární faktory – Postupující neurčitost společenského vědomí a jeho příčiny
3.
KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Kapitola 2.5. Pojem modernizace a její rizika.
4.
KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. Kapitola Stát, který rozbil svůj základ.
5.
POLANYI, Karl. Velká transformace. Kapitola 16. Trh a organizace výroby.

Úryvek

"BRAUDEL, Fernand. Dynamika kapitalismu. Kapitola 2. Jak směny probíhají.

Již před četbou jsem věděla o určitých rozdílech mezi tržním hospodářstvím a kapitalismem a mezi směnným hospodářstvím. Domnívala jsem se ale, že tržní hospodářství a kapitalismus jsou jedno a totéž, což autor popírá. Z dějepisu jsem věděla, že do 18. století bylo tržní hospodářství a kapitalismus pouze minoritní a směnné hospodářství zabíralo většinu obchodování.

Autor se zabývá právě rozdělením oblastí, které spadají do směnného hospodářství, a tím, co spadá do kapitalismu. Podle autora je tržní hospodářství nezbytné pro vznik kapitalismu, avšak neplatí to naopak. Z toho vyplývá, že tržní hospodářství může existovat i bez kapitalismu, zatímco kapitalismus bez tržního hospodářství nikoliv. Autor charakterizuje tržní hospodářství jako spojovací článek mezi výrobou a spotřebou. Dále se věnuje jeho historickému vývoji. Udává, že oblast tržního hospodářství se rozšiřovala mezi 15. a 18. stol. a vzájemně spojovala jednotlivé světové trhy. Autor je toho názoru, že tržní hospodářství je velice významné, avšak nevěří v jeho výlučnost. Podle něj není správné, když ekonomové uvažují jen v této rovině. Dále se zabývá kapitalismem. Tento výraz v širším slova smyslu pochází z počátku 20. stol. , až po průmyslové revoluci. Podle něj však nikdy nedošlo k absolutnímu zlomu, aby se dalo říci: ,,Odteď je naše společnost stoprocentně kapitalistická.“ Autor charakterizuje kapitalismus s pomocí výrazu kapitál, který definuje jako masu prostředků. Kapitalismus uvádí pak jako způsob, jakým se provádí vstup kapitálu do výrobního procesu.
Autor rozděluje tržní hospodářství do dvou kategorií; do té první zařazuje každodenní lokální směny a do té druhé pravidelný obchod na větší vzdálenosti. Čím delší jsou pak řetězce prostředníků zapojených do obchodu a čím více se obchod vymyká obvyklým pravidlům, tím dříve začíná proces kapitalismu. Příkladem je dálkový obchod – velké vzdálenosti umožňují vymykat se kontrole a tím pádem porušovat původní daná pravidla. Kapitalista často mění produkty, s kterými obchoduje, podle toho, co zrovna nejvíce vynáší. Často využívá známostí s vládou a manipulace. Kapitalismus dle autora není možný bez spoluúčasti celé společnosti, vzájemně se ovlivňuje s jinými systémy.
Dále se autor zabývá vztahem kapitalismu a státu. Podle něj kapitalismus ,,vítězí pouze tehdy, když se ztotožní se státem.“ Podobně je tomu s kulturou a náboženstvím – mohou kapitalismus buď podporovat nebo mu bránit. Za významný mezník autor považuje reformaci a protestanství, převládnutí buržoazie nad feudály a změny sociální hierarchie. Autor své úvahy shrnuje do tvrzení, že ,,pro rozvoj a úspěch kapitalismu jsou nutné určité společenské podmínky“, vyžaduje určitou hierarchii. Na závěr si klade otázky: ,,Má se hierarchie a závislost člověka na jiném člověku zrušit?“ ,,Je to vůbec možné?“ Já osobně se domnívám, že není možné, aby si byli všichni rovni, a to už z toho důvodu, že když se zprůměrují jejich postavení, ti, co byli na žebříčku nejvýše, si pohorší. S tím nikdy nebudou souhlasit a budou se tomu vší silou bránit.

Dále by mě zajímalo, když autor uváděl, že tržní hospodářství nemůže být výlučné, jaké další způsoby obchodu kromě směnného hospodářství existují a za jakých podmínek se dají efektivně využít.

DURKHEIM, Émile. Společenská dělba práce. Kapitola III. Sekundární faktory – Postupující neurčitost společenského vědomí a jeho příčiny

Autor pracuje hlavně s pojmy kolektivní vědomí a kolektivní cítění. V souvislosti s psychologií jsem měla určité povědomí o existenci těchto pojmů, ačkoliv jsem kromě neurčitých abstraktních představ netušila, co přesně znamenají. Věděla jsem již, že kolektivní vědomí se oslabuje v souvislosti s rozvojem dělby práce a že celkově závisí na společenském vývoji. Tento článek se zabývá především podmínkami, za kterých k oslabení nebo posílení společného vědomí dochází a jak je ovlivněno modernizací společnosti a společenskou dělbou práce.

Autor je toho názoru, že pokroky v dělbě práce jsou důsledkem společenského tlaku, který nutí člověka oddělit se od masy, odlišit se, specializovat se. Tento tlak je neutralizován právě tlakem společenského vědomí, které nás nutí k pravému opaku – k unifikaci s ostatními. Dělba práce proto nemůže plně probíhat, stojí-li proti silně vyhraněnému tlaku kolektivního vědomí. Částečně tento jev samozřejmě probíhá i opačně. Autor se dále zabývá dalšími prvky, které posilují kolektivní vědomí a brání tak člověku v nezávislosti. Z těchto dalších faktorů jmenuje především mechaniskou solidaritu, nutnost produkovat jednotným způsobem a rovněž náboženství. Zmiňuje odpor kolektivního vědomí silně věřících společností proti vědě či různým proudům filozofie, psychologie a sociologie.
Autor se kromě osamostatnění věnuje i dalším možnostem ,,boje se životem“, jako jsou integrace, kolonizace nebo dokonce eliminace těch nejslabších členů společnosti. Za sekundární faktory, které ovlivňují výběr ,,metody přežití“, považuje mimo jiné míru závislosti jedince na skupině, fyzická náročnost prací a velikost společnosti. V malé společnosti všichni žijí ve stejných životních podmínkách, tudíž všechno, co se stane, se všech dotýká stejně. Taková společnost má přirozeně nejsilnější kolektivní vědomí. Jako příklad rozdílnosti určitých kultur uvádí například božství. Staré, takzvaně primitivní kultury si představovaly bohy jako různé přírodní síly, zatímco ty novější je již zpodobňovaly podobné lidem."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x533fe3e79dbe7.zip (16 kB)
Nezabalený formát:
SVS_rozbory.doc (53 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse