"PETR BEZRUČ
• Pochází z Opavy, vl. jménem Vladimír Vašek (otec vystupoval proti pravosti RKZ)
• Studia v Praze nedokončil z finančních důvodů
• Pracoval jako poštovní úředník (Místek, Brno)
• Výlety po Slezsku – seznámil se s životem chudých lidí
• Verše posílá do Herbenova časopisu Čas (Škaredý zjev – vytváří dojem, že autorem je bývalý horník)
• Pseudonym - přezdivka
• Autor jediné básnické sbírky – Slezské písně (neustále ji přepracovával)
• Patří mezi 3 nejčastěji překládané české autory (Čapek, Hašek)
• Zmiňuje skutečné postavy (markýz Gero,Rothschild) – kritizuje společnost, upozorňuje na zoufalý stav chudých
• Používá často nářečí, metaforu, symboly, nadsázku, vyjadřuje se velmi srozumitelně, pracuje se zvukomalbou a protiklady (boj a smrt, láska a zrada, spravedlnost a bezpráví)
• Některé básně se zčásti nerýmují, nejsou pravidelné – tím stupňuje dramatičnost
• řadu texty zhudebnil Jarek Nohavica, Karel Plíhal
• Autora řadíme do počátku 20. století patřil do skupiny Anarchických buřičů. Dalšími autory jsou: Viktor Dyk, Karel Toman nebo Stanislav Kostka Neumann

O DÍLE
• Obsahuje 81 básní
• Realismus, symbolismus, dekadence
• Místo a doba děje: 2. polovina 19. století, oblast Těšínska, Ostravska a Opavy
• V básních se často objevuje postava markýze Géra jako symbol útisku chudých Slezanů.

TÉMATA:
• Sociální balady - bída, tvrdá práce
• Národnostní balady - útisk lidí, ztráta češství a identity (Němci, Poláci, Židé!!!)
• Intimní balady - láska, příroda, smutek, zklamání

JAZYK
• Autor je mluvčím slezského lidu, říká si "bard".
• Častá autostylizace (sám básník je obrazným subjektem básně): ...ze skály vyskočil já! (báseň Já), ich-forma
• Někdy daktylotrochejský verš
Hojně se vyskytující dialektismus: např. baba = žena (ve Slezsku bez příhany), hrubý = vysoké postavy, roba = žena, zkuň = odkud, večerek = netopýr
HLAVNÍ MYŠLENKA
• Výkřik hynoucího Slezska, které bylo vystaveno surovému sociálnímu a národnostnímu útlaku ze strany bohatých podnikatelů i představitelů státní moci.
Tito lidé se považují za Moravany, ale patří k Prusku. Obyčejný chudý lid, je pro bohaté pouhou pracovní silou. Autor cítí s postavami těchto lidí.
OBSAH
Kantor Halfar
Příběh tichého, dobrého, hezkého a mladého učitele, který měl jednu vadu: nemohl se odnaučit ČESKY. Ztratil proto své děvče i místo učitele. Tím pro něho ztratil život cenu a volil raději smrt.
Maryčka Magdonová
Bezruč potkal jednoho dne markýze Géru, který poněmčil české školy a lidu dal polské kněží. Bezruč říká, že jej měl zastřelit, ale příště nechá raději pušku doma.
Den Palackého
Lid, ze kterého vyšel také Palacký, je utlačován Rothschildem, Gutmanem, Laryšem a markýzem Gérem. Moravské školy byly poněmčeny, kostely byly popolštěny. Na závěr je ironická narážka na dodýchávající kraj, ze kterého vzešel tak velký muž."

OAVM